Když mají lidé sex častěji než ostatní, ale ani tak jim nestačí. Když mu dávají přednost před vším ostatním a nikdy nedokáží odolat. Možná trpí hypersexualitou. A možná jen vybočují ze všeobecného mínění, jak by to mělo správně být. Jak to tedy skutečně je?
Někteří autoři vnímají hypersexualitu jako nemoc rovnocennou se závislostí na alkoholu nebo závislostí na hazardu, jiní jen jako nálepku pro společensky nepřijatelné chování.
Obecně však lze říci, že se jedná o zvýšený sexuální pud, ať už ve smyslu patologie nebo variace normality. V případě žen se používá známější pojem nymfomanie, u mužů pak méně známý satyriáza.
Může se projevovat nevěrou, příliš častým sledováním pornografie či používáním erotických telefonických služeb, což může vyústit ve finanční problémy. Hranice mezi občasným a příliš častým se však vymezuje velmi těžko, bývá ovlivňována i kulturou.
Hypersexualita jako závislost
Za závislost považujeme jednání, kdy upřednostňujeme látku či nějaký druh chování oproti dříve hodnotnějšímu. Člověk přestává věnovat pozornost jiným zájmům a nedokáže závislosti odolat, i když ví, jaké problémy způsobuje.
Bývá provázena silnou touhou. Jedinec se špatně soustředí, je nervózní, často zapomíná na důležité věci.
Mezinárodní klasifikace nemocí řadí hypersexualitu mezi sexuální dysfunkce nevyvolané organickou poruchou nebo nemocí. Takovéto dysfunkce znemožňují člověku prožívat sexuální zážitky podle jeho představ a přání.
Jejich trvání přesahuje půl roku. Patří sem i neschopnost prožívat orgasmus, ztráta sexuální touhy nebo odpor k sexualitě.
Jako závislost vnímá hypersexualitu i Patrick Carnes. Nazývá ji sexuálně kompulzivní chování. Vytvořil čtyřstupňový cyklus popisující prožívání lidí s touto závislostí.
V první fázi ovlivní touha po sexuální slasti naše myšlení. Ve druhé dochází k rituálům, které předcházejí sexuálnímu chování. To se odehrává v další části a plně člověka ovládá, takže není schopen jej kontrolovat.
V poslední fázi však nedosáhneme očekávaného uspokojení, ale pocitu beznaděje, zklamání, popřípadě viny. Potřeba dalšího sexuálního aktu opět narůstá podobně jako u obsedantně-kompulzivní poruchy.
Jestliže je závislost na sexu nemocí, jaké mohou být její příčiny? Někteří lidé si mohou zvýšenou touhou po slasti nahrazovat neúspěchy či problémy jiných oblastí, případně utíkat před jejich řešením.
Dalším důvodem může být taky potvrzení sexuální potence, zbavení se úzkosti i pocitu odcizení.
Pro řešení problému je nejvhodnější skupinová terapie. V USA existují organizace podobné anonymním alkoholikům, u nás bohužel taková organizace chybí.
Přesto lze využívat i individuální terapii s pomocí psychodynamických přístupů. Pozitivních výsledků lze dosáhnout také tréninkem dovedností sexuálního chování.
Další pojetí hypersexuality
Hypersexualita bývá též vnímána jako druh obsedantně-kompulzivní poruchy, nikoliv již jako závislost nebo návyk. Její podstatou je potřeba zbavit se úzkosti a dosáhnout slasti.
Takovéto uspokojení je však pouze dočasné. Nastává opět deprese, napětí a pocit viny, čímž se člověk dostává do začarovaného kruhu. Stejně jako obsedantně-kompulzivní porucha se léčí pomocí psychoterapie, nejlépe skupinové či rodinné.
Oproti výše uvedeným pojetím zastávají Martin Levin a Richard Troiden názor, že hypersexualita jako porucha neexistuje. Považují ji jen jako nálepku, za kterou mohou dotyční schovat své nezodpovědné chování.
Názory na zvýšenou sexuální potřebu se výrazně liší. Je tedy zřejmě na každém, aby se zamyslel, do jaké míry jej v životě omezuje a zdali mu způsobuje závažnější problémy.
Podle toho se pak rozhodnout, jestli vyhledat odbornou pomoc nebo se vypořádat se situací sám. Jak tedy v takovém případě nejlépe zvládnout tuto silnou touhu?
Někteří radí vyhýbat se situacím, které ji vyvolávají, odvést pozornost, například oblíbenou knihou či hudbou. Úspěšnou technikou je také sebemonitorování tedy zapisování si za jakých okolností touha vzniká a co nám pomáhá ji překonat.
Sexuální závislost jako porucha
Sexuální závislost je komplexní duševní porucha, která se vyznačuje neschopností jedince kontrolovat své sexuální chování.
Obvykle zahrnuje intenzivní zaujetí sexem, časté zapojení do sexuálních aktivit a neschopnost se sexuálními aktivitami přestat. Sexuální závislost může poškozovat vztahy a často ji provázejí pocity studu a viny.
Sexuální závislost se může projevovat různými způsoby. Může zahrnovat nutkavou masturbaci, časté sledování pornografie a rizikové sexuální chování, jako je například více partnerů nebo nechráněný sex.
Lidé se sexuální závislostí mohou také bojovat s posedlostí pornografií nebo jinými explicitními materiály, nutkavým kybernetickým sexem nebo posedlostí sexuálními fantaziemi či praktikami.
Příčiny sexuální závislosti nejsou zcela objasněny, ale předpokládá se, že souvisejí s kombinací biologických, psychologických a environmentálních faktorů.
Riziko vzniku sexuální závislosti mohou zvyšovat faktory, jako je trauma v minulosti, problémy s duševním zdravím a zneužívání návykových látek.
Mezi příznaky sexuální závislosti patří neschopnost ovládat sexuální nutkání a chování, zaujetí sexem a posedlost sexuálními fantaziemi nebo aktivitami.
Lidé se sexuální závislostí často pociťují silnou potřebu okamžitého uspokojení a při svém návykovém chování se mohou stále více izolovat od přátel a rodiny.
Léčba sexuální závislosti obvykle zahrnuje psychoterapii, medikaci a podpůrné skupiny. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) může člověku pomoci identifikovat a řešit problematické vzorce chování a rozvíjet zdravé dovednosti zvládání závislosti.
Léky mohou pomoci snížit intenzitu sexuálních nutkání, zatímco podpůrné skupiny mohou poskytnout neocenitelnou emocionální a sociální podporu. Sexuální závislost je složitá porucha a může být nesmírně obtížné ji překonat.
Se správnou léčbou a podporou se však jedinci mohou naučit zvládat své sexuální chování a navázat zdravější a plnohodnotnější vztahy. Pokud vy nebo někdo z vašich známých bojuje se sexuální závislostí, je důležité co nejdříve vyhledat pomoc.
Jak často je normální mít sex
Sex je důležitou součástí každého vztahu a může přispět k jeho sblížení. Mnoho párů si však klade otázku, jak často by měly mít sex. Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá, jak si možná myslíte.
Každý člověk je jiný a to, co vyhovuje jednomu páru, nemusí vyhovovat druhému. Frekvence sexu, která je pro každý pár vhodná, závisí na mnoha faktorech, jako je jejich věk, fáze vztahu, individuální sexuální touha a emocionální potřeby.
Pro některé páry je sex několikrát týdně normou. Pokud pár žije v dlouhodobém, oddaném vztahu, může jim vyhovovat pravidelnější sex.
Pokud je však pár ve vztahu nový nebo zkoumá nový typ sexu, může chtít omezit frekvenci na jednou nebo dvakrát týdně, aby byl zážitek příjemný pro oba partnery.
Neexistují žádná pevná pravidla, pokud jde o to, jak často by páry měly mít sex. Je důležité promluvit si s partnerem a najít frekvenci, která bude vyhovovat oběma.
Je také důležité si uvědomit, že jsou chvíle, kdy sex nemusí být vhodný nebo bezpečný. Například pokud se partneři cítí nemocní, ve stresu nebo úzkostní, může být nejlepší zdržet se sexu, dokud se oba nebudou cítit lépe.
Jedním z faktorů, které je třeba zvážit, je věk páru. Obecně platí, že páry ve věku 20 let mají tendenci mít více sexu než páry ve věku 40 let a více. Je to proto, že mladší páry mají často vyšší sexuální apetit a více energie na sex.
Důležitá je také fáze vztahu. Obecně platí, že páry v raných fázích vztahu mají tendenci mít častější sex než páry v pozdějších fázích. Je to proto, že páry v počátečních fázích vztahu mohou mít větší chuť zkoumat své sexuální touhy.
Svou roli může hrát také individuální sexuální touha. Některé páry mohou zjistit, že mají rozdílné sexuální choutky a že je třeba podle toho upravit frekvenci sexu.
Pokud má jeden z partnerů vyšší sexuální apetit, může být schopen uspokojit své potřeby častějším sexem. Pokud mají oba partneři podobný sexuální pud, mohou být schopni najít vzájemně uspokojivou rovnováhu. Partneři se nemusí bát ani sexu v těhotenství, naopak je může sblížit.
V neposlední řadě by páry měly zvážit také své emocionální potřeby. Sex může být skvělým způsobem, jak vyjádřit lásku, budovat důvěru a prohlubovat intimitu. Páry by se tedy měly zamyslet také nad tím, jak často potřebují mít sex, aby uspokojily své citové potřeby.
Nakonec na otázku, jak často by páry měly mít sex, neexistuje univerzální odpověď. Každý pár je jiný a měl by věnovat čas tomu, aby zjistil, co pro něj nejlépe funguje.
Již dlouhodobě se věnujeme široké škále témat. Portál MZ.cz si klade za cíl přiblížit čtenářům aktuální dění co nejsrozumitelnější formou skrze čtivé články. Zpracováváme tematické náměty z rodinného života, duševního zdraví, vztahů, výchovy a dalších oblastí.
