Vtíravé myšlenky, které dokáží zničit běžný život

Jedna a táž myšlenka se vám neustále vrací do mysli, i přes všechnu snahu ji potlačit. Nemůžete se jí zbavit, ať děláte cokoliv. Snažíte se na ni zapomenout. Nakonec se podaří zapomenout i na kamarádovi narozeniny, ale ona myšlenka je pořád zde.

Vtíravé myšlenky občas objeví u každého, nejsou nijak neobvyklé a běžně jedinci nezpůsobují velké problémy. Pokud jsou však tyto myšlenky časté a doprovázejí je kompulze (nutkavé opakované jednání), jedná se o obsedantně-kompulzivní poruchu.

Myšlenky, myšlenky, myšlenky…

Nutkavé neboli obsedantní myšlenky mají formu fantazie, úvahy, pochybnosti, příkazu, zákazu, neodbytně se vnucují do vědomí a jedinec je nedokáže vůlí potlačit.

Obsese je nechtěná, mimovolní, opakující se neodbytná myšlenka, impulz nebo představa, která se opakovaně vtírá do mysli ve stereotypní podobě. Je to intelektuální nebo emoční starost, která se opakovaně a neodbytně vnucuje do vědomí.

Tyto myšlenky, nutkání nebo představy jsou jedincem považovány za dotěrné a nepřiměřené a způsobují výraznou úzkost nebo těžkosti.

Téměř vždy jsou zatěžující a osoba se často neúspěšně pokouší jim čelit, snaží se je ignorovat, potlačit nebo je neutralizovat jinými myšlenkami nebo činnostmi. Uvědomuje si jejich nepřiměřenost, cítí se provinile nebo směšně.

Jedinec tyto obsedantní myšlenky vnímá jako své vlastní, dokonce i v případě, že jsou mimovolní a často protivné. Může se objevit po celé řadě spouštěcích podnětů, například při podání ruky, po zamčení bytu, při pohledu na ostrý předmět nebo po určitém jednání.

Spouštěčem také může být i vzpomínka, vlastní chování nebo tělesný pocit. Může to být zbytečná pochybnost, oplzlá myšlenka nebo absurdní problém, případně obava z provedení směšného, odporného nebo trestného činu. Někdy vyvolává pocit ohrožení samotného nositele.

Druhy obsesí

Nejčastějšími druhy obsesí jsou pocit kontaminace (znečištění), katastrofické představy, přehnaná pečlivost nebo obsese náboženského charakteru.

Při působení těchto nutkavých myšlenek vzniká úzkost, které se člověk snaží zbavit volním jednáním, např. obsese z kontaminace vyústí v kompulzi, která spočívá v opakovaném mytí rukou.

Situace může dospět do stádia, kdy pacient není schopen zavřít kohoutky s tekoucí vodou, neboť má neustále dojem, že není dostatečně umytý.

Opakování je matka moudrosti?

Kompulze je pak naléhavá tendence k provedení činu. Kompulze zmírňuje nepříjemný pocit, který navodila obsese. Nepříjemné pocity nezmizí, dokud tento rituál neuskuteční. Úzkost díky kompulzivnímu jednání krátkodobě poklesne, ale později se znovu zvýší.

Jsou to opakující se aktivity (např. mytí rukou, uspořádávání, kontrolování) nebo duševní činnosti (např. modlení, počítání, tiché opakování slov), k nimž je jedinec poháněn v reakci na obsese, nebo pravidla, která musí být rigidně uplatňována.

Mají předcházet nebo snižovat úzkost nebo předcházet nějaké hrozivé události nebo situaci, která může být objektivně nepravděpodobná, ale jedinec se přesto obává, že by se mohla stát.

Většinou ale nejsou reálným způsobem spojeny s tím, pro co byly vyprodukovány a co by měly neutralizovat nebo předcházet, nebo jsou výrazně přehnané. Nejsou příjemné ani nepřispívají k řešení podstatných, užitečných úkolů.

Člověk cítí silné nutkání provést konkrétní čin, který uskuteční i přes svůj odpor a navzdory vědomí, že jeho chování je nesmyslné nebo neúčinné. Opakovaně se mu pokouší čelit, což je téměř vždy provázeno úzkostí. Jestliže se jedinec snaží vzdorovat kompulzivnímu konání, úzkost se zvětšuje.

Kompulze mívají formu rituálů, které mohou postiženému prakticky znemožnit běžný život. Kompulzivní chování může být nápravné (jako např. umývání) a ujišťující (jako kontrolování, ujišťování se u okolí apod.). Nejčastější formou kompulzivního jednání je kontrolování a čištění či mytí.

Od běžného života až k cestě do pekla – OCD

Jak již bylo zmíněno výše, obsedantní myšlenky se mohou objevit příležitostně i u normálních osob, například v důsledku velké únavy. Začnou-li však být intenzivní a stálé, vytvářejí hlavní příznak obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD – Obsessive-compulsive disorder).

Obsedantně-kompulzivní porucha se vyznačuje nutkavými myšlenkami (obsesemi), které se člověku vtírají do mysli nezávisle na jeho vůli a způsobují mu úzkostné pocity.

Napětí či úzkost z obsesí se snaží člověk s OCD neutralizovat kompulzemi. Kompulze však sníží nepohodu jen na přechodnou dobu. Brzy se objeví další obsese a nepohoda, nová potřeba ji snížit, a další kompulze. V průběhu času se typicky kompulze rozrůstají.

Prožitek obsedantní myšlenky nebo provedení kompulzivního činu nejsou samy o sobě příjemné. Měly by se rozlišovat od dočasného uvolnění napětí nebo úzkosti. U OCD obsese nebo kompulze působí těžkosti nebo ruší jedincovo sociální nebo individuální konání většinou tím, že zabírají čas.

U OCD provádí postižený určité iracionální úkony, ačkoli dobře ví, že to nemá žádný logický důvod, potřebuje pouze zažehnat úzkost, která by vznikla, kdyby tyto výkony neprovedl.

Vždy je třeba odlišit pouhou zvýšenou pečlivost a přesnost, která může patřit k normálním osobnostním rysům. Obsedantní myšlenky a kompulzivní jednání mohou být provokovány v určitých situacích, a těm se pak postižený jedinec obvykle vyhýbá.

Stejně jako u ostatních úzkostných poruch vede vyhýbavé chování k udržování problému.

I přes obtížnost této poruchy ji lze vcelku úspěšně léčit. Lze použít farmakoterapii a pomocí vhodných antidepresiv se nepříjemných myšlenek zbavit.

Ale také lze využít kognitivně behaviorální terapii, která stojí na principu učení, zvláště pak podmiňování. Snaží se nahradit obsedantně-kompulzivní chování přijatelnějšími a mírnějšími formami.

Léčba OCD terapií

Terapie OCD je obvykle typem kognitivně-behaviorální terapie (CBT) s prevencí expozice a reakce (ERP).

Ta zahrnuje:

• práci s terapeutem, při které se snažíte rozdělit své problémy na jednotlivé části, jako jsou myšlenky, fyzické pocity a jednání.
• povzbuzování k tomu, abyste čelili svým obavám a obsedantním myšlenkám, aniž byste je neutralizovali nutkavým chováním; nejprve začínáte se situacemi, které vyvolávají nejmenší úzkost, a teprve poté přecházíte k obtížnějším myšlenkám

Léčba je obtížná a může znít děsivě, ale mnoho lidí zjistí, že když se postaví svým obsesím, úzkost se nakonec zlepší nebo zmizí.

Lidé s poměrně mírnou formou OCD obvykle potřebují asi 10 hodin léčby u terapeuta, přičemž mezi sezeními se provádí cvičení doma. Pokud máte závažnější OCD, budete možná potřebovat delší léčbu.

Léky na OCD

Pokud psychologická terapie nepomáhá při léčbě OCD nebo pokud je vaše OCD poměrně závažná, můžete potřebovat léky.

Hlavními předepisovanými léky jsou typ antidepresiv zvaných selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). SSRI mohou pomoci zlepšit příznaky OCD zvýšením hladiny chemické látky zvané serotonin ve vašem mozku.

Je možné, že budete muset užívat SSRI po dobu 12 týdnů, než zaznamenáte nějaký přínos.

Většina lidí potřebuje léčbu po dobu nejméně jednoho roku. Pokud po této době budete mít jen málo nebo žádné obtěžující příznaky, můžete léčbu ukončit, ačkoli někteří lidé potřebují užívat SSRI po mnoho let.

Nepřestávejte užívat SSRI bez předchozí porady s lékařem, protože náhlé ukončení léčby může způsobit nepříjemné nežádoucí účinky. Léčba bude ukončována postupně, aby se snížila možnost výskytu nežádoucích účinků. Pokud se Vaše příznaky vrátí, může být nutné dávku opět zvýšit.