Posloucháš mě vůbec?! Aneb umíte naslouchat svým nejbližším?

Pojem „aktivní naslouchání“ je v posledních letech často skloňován. Umění aktivně naslouchat je předpokladem k výkonu mnoha profesí. Přesto můžeme denně sledovat konverzace, kdy lidé kvůli neschopnosti naslouchat druhému nevedou dialog, nýbrž dva paralelní monology.

Aktivní naslouchání lze definovat jako vyjádření vlastního chápání toho, co nám sdělil vypravěč. Pomáhá ověřovat, zda jsme informacím správně porozuměli, zda jsme pochopili to, co mluvčí svou zprávou skutečně mínil.

Definice aktivního naslouchání

Aktivním nasloucháním dáváme také najevo, že přijímáme a uznáváme pocity mluvčího a zároveň ho podněcujeme v tom, aby i on sám své pocity a myšlenky dále zkoumal a třídil.

„Uvědomujeme si – i když často ne dost zřetelně, že je možné, že nebudeme-li ochotně naslouchat druhým lidem, nebudou ani oni naslouchat nám.“

Při aktivním naslouchání nestačí jen parafrázování, dodatečné otázky a nonverbální signály na straně posluchače. Důležité je, abychom přes samotnou řeč nezapomněli, že větší vypovídající hodnotu, než samotná slova, mají činy.

Musíme se tedy vždy ptát, zda činy hovořícího odpovídají tomu, co a jak nám říká.

Jak naslouchají muži a jak ženy, aneb jak hovořit s partnerem

Rozdílná očekávání mužů a žen v manželství jsou, jak nás asi nepřekvapí, i v oblasti párové komunikace.

Žena potřebuje s manželem posedět a popovídat, přičemž neočekává, že jí muž bude radit a její starosti řešit. Touží po tom, aby muž pozorně a empaticky naslouchal, poskytoval souhlas a citovou podporu.

Zároveň žena očekává, že i muž se jí bude pravidelně svěřovat se svými starostmi, pocity a zážitky a nebude se vyhýbat rozhovorům na závažná témata. Z výzkumů však vyplývá, že k naslouchání jsou lépe vybaveny ženy.

Častěji používají pozitivní signály, které povzbuzují druhého k pokračování v řeči, navazují častěji zrakový kontakt a více se usmívají. Muži naopak očekávají vyjadřování obdivu a uznání ze strany ženy.

Není jim však příjemné, pokud je žena příliš zahrnuje svými starostmi, okřikuje muže, přerušuje ho v řeči a dává mu neustále různé rady.

Aby rozhovory mohly naplňovat potřeby obou partnerů a vést tak k prožitku spokojeného vztahu, je dobré držet se několika zásad. Po příchodu partnera z práce je vhodné přivítat ho radostně a dopřát mu alespoň 15 minut naprostého klidu.

Jen tak se bude domů těšit a bude ochotný sdílet své zážitky. Pro rozhovor musí být také příležitost – nejlépe se hovoří mezi čtyřma očima. Prokázané je i to, že řeč lépe plyne při chůzi či při nějaké společné činnosti (společná práce na zahrádce, společné louskání ořechů, hraní společenských her apod.).

Platí samozřejmě i zásada neskákat druhému do řeči a nechat ho vypovědět, co má na srdci – teprve poté se svěřit i se svými starostmi. Na veřejnosti je nutné stát vždy na straně partnera a možné neshody si vyříkat až v domácím prostředí.

Naslouchání vlastním dětem

Pozorné naslouchání vlastním dětem již od jejich raného dětství zvyšuje pravděpodobnost, že i během jejich dospívání a dospělosti to budou právě rodiče, za kým potomek přijde se svými starostmi a obavami.

Děti se často stydí či bojí své pocity sdělit, někdy to ani neumějí. Proto je nutné je ve sdílení svých prožitků povzbuzovat.

„Když neumožníte dítěti rozhovor s vámi v raném mládí, pak v době dospívání s vámi nebude mluvit – a nedivte se proč.“

Je potřeba stanovit si čas, kdy dětem budete naslouchat – například při ukládání dětí k spánku – a tento plán dodržet.

Dětem je však nezbytné naslouchat i tehdy, kdy mluví o malichernostech, když zlobí nebo se chovají zle – právě to může být velmi důležitá zpráva pro rodiče o tom, co jejich dítě prožívá.

To, co dítě sdělí, by si rodiče měli velmi dobře zapamatovat a podle toho své dítě dále povzbuzovat a pomáhat mu. Rodiče by také měli být informovaní o postojích, pocitech a přáních dítěte a nikdy by neměli dětem lhát a narušit tak pocit důvěry.

Neméně podstatné je, aby se rodiče ujistili, že věnují všem svým dětem v průměru stejný čas a že jsou připraveni, když je potřeba, zanechat všeho a citlivě svému dítěti naslouchat.

Podaří-li se vám dodržovat výše uvedené zásady, zvyšujete tak významně pravděpodobnost, že vaše domácí komunikace bude funkční, spokojená a láskyplná.

Tipy na komunikaci s dětmi

Efektivní komunikace s dětmi je klíčem k vytvoření zdravého a smysluplného vztahu. Správným přístupem mohou rodiče vytvořit prostředí, ve kterém se děti cítí dobře, když mohou vyjádřit své pocity a názory, a je pravděpodobnější, že budou rodiče poslouchat. Jaké jsou tipy pro lepší komunikaci s dětmi:

  • Naslouchejte: Nejdůležitější věcí, kterou by měli rodiče při komunikaci s dětmi dělat, je naslouchat. To znamená aktivně naslouchat tomu, co děti říkají, věnovat jim svou pozornost a skutečně se snažit pochopit jejich názor.
  • Respektujte: Respektujte názory a pocity svých dětí, i když s nimi nesouhlasíte. To jim pomůže cítit se ceněnými a je pravděpodobnější, že budou otevřenější jiným pohledům na věc.
  • Vyhněte se poučování: Poučování dítěte může být kontraproduktivní a může v něm vyvolat pocit, že se s ním mluví. Místo toho se snažte s dítětem vést rozhovor a vysvětlit mu, proč je důležité učinit určitá rozhodnutí.
  • Používejte pozitivní jazyk: Při rozhovoru s dítětem je důležité používat pozitivní jazyk. Pozitivní jazyk může pomoci vytvořit prostředí vzájemného respektu a porozumění.
  • Buďte srozumitelní: Při komunikaci s dítětem dbejte na to, abyste se vyjadřovali jasně. Pomůžete mu tak pochopit, co se mu snažíte říci, a usnadníte mu plnění pokynů.
  • Umožněte otázky: Podporujte dítě v kladení otázek a nebojte se na ně odpovídat. Pomůže to dítěti, aby se s vámi cítilo pohodlněji a lépe porozumělo situaci.
  • Stanovte hranice: Při komunikaci s dětmi je důležité stanovit jasné hranice. Pomůže jim to pochopit, co je přijatelné chování a co ne.

Dodržováním těchto tipů mohou rodiče vytvořit zdravý a otevřený dialog se svými dětmi, což pomůže podpořit lepší vztah.

To zase pomůže dětem, aby se cítily pohodlně při vyjadřování svých pocitů a názorů, a díky tomu budou rodičům spíše naslouchat.

Komunikace napříč generacemi

Komunikace mezi generacemi může být náročná. Každá generace má svůj vlastní soubor hodnot a očekávání, které mohou komunikaci ztěžovat, ale je možné tuto propast překlenout. Zde je několik tipů pro lepší komunikaci mezi generacemi:

  • Respektujte vzájemně své názory: Je důležité pochopit, že různé generace mají různé perspektivy a životní zkušenosti. Přijetí a respektování těchto rozdílů může do značné míry napomoci lepší komunikaci.
  • Mluvte srozumitelně: Při komunikaci s různými generacemi dbejte na to, abyste mluvili jasně a stručně. Vyhněte se žargonu nebo slangu a nezapomeňte na jednoduchost a přímost sdělení.
  • Pozorně naslouchejte: Při komunikaci s různými generacemi je důležité být aktivním posluchačem. Ujistěte se, že aktivně nasloucháte tomu, co druhá osoba říká, a pokládejte otázky, abyste si vyjasnili případná nedorozumění.
  • Vhodně používejte technologie: Technologie jsou skvělým nástrojem pro komunikaci s různými generacemi. Je však důležité porozumět technologiím, které různým generacím vyhovují. Starší generace mohou například preferovat komunikaci prostřednictvím telefonních hovorů nebo e-mailů, zatímco mladším generacím mohou více vyhovovat textové zprávy nebo sociální média.

Dodržováním těchto rad je možné podpořit lepší komunikaci mezi generacemi. Vyžaduje to čas a úsilí, ale vynaložené úsilí se vyplatí.

Díky lepší komunikaci se mohou generace setkávat, sdílet své nápady a zkušenosti a vzájemně se od sebe učit.

ZDROJE:

De Vito, J.A. (2008). Základy mezilidské komunikace (6. vydání). Praha: Grada Publishing a.s.Kratochvíl, S. (1992). Manželská terapie. Hradec Králové: Nakladatelství MACH.

Křivohlavý, J. (1993). Povídej, naslouchám. Praha: Návrat.

© 2023 Vozo.cz | Nakódoval Leoš Lang