Sourozenecká konstelace a prostřední dítě

Psychologové tvrdí, že postavení v rodině má zásadní význam pro budoucnost dítěte. Co je na tom pravdy u druhorozených, tedy prostředních dětí?

Dle Lemana nelze prostřední dítě tak snad rozpoznat a popsat obdobně jako nejstarší nebo nejmladší sourozence. Při kontaktu s prostředním nebo také druhorozeným dítětem, byste měli myslet na tzv. rozvětvovací efekt.

Jde o myšlenku, že druhorozené dítě se nechá nejvíce ovlivňovat dítětem nejstarším, třetí narozené tím, kdo se narodil druhý, atd.

Druhorozené dítě bývá vystaveno velkému tlaku a v mnoha ohledech zůstává hádankou. Často se cítí být stáhnuté zvrchu i zespodu. V rodině se cítí často odstrčené a hledají si pevná důvěrná přátelství mimo rodinu.

Druhorozené dítě se často cítí být v rodině odstrčené

Dítě si hledá vzor a logicky ho vidí ve svém starším sourozenci. Vycítí, jestli s ním může soupeřit, jestliže ano, jde do toho. Pokud mladší sourozenec zjistí, že ten starší je chytřejší a silnější, vzdá to a jde si svou cestou, často diametrálně odlišnou.

S tím souvisí i to, že prostřední děti odcházejí z domu jako první. Na druhou stranu, prostřední děti bývají dobří vyjednavači. Studie dále ukazují, že děti prostřední bývají nejuzavřenější, striktně monogamní, bývají často v rozpacích, ale nepřiznají to.

Mají oproti nejstarším a nejmladším tu výhodu, že nemají tolik problémů, navíc starší sourozenec mu usnadňuje cestu životem, odstraňuje mu barikády například v chování rodičů, v jejich příkazech a zákazech.

Kdo je Kevin Leman?

Kevin Leman je americký psycholog a autor, který pomohl nespočtu jednotlivců, párů a rodin dosáhnout lepší úrovně emocionálního, fyzického a psychického zdraví. Jeho knihy a semináře se používají jako terapeutické nástroje v mnoha zemích světa.

Leman píše a přednáší na témata, jako je manželství, rodičovství a osobní rozvoj, již od 70. let 20. století. Je autorem více než 40 knih, včetně „The Birth Order Book: „Proč jste takoví, jací jste“ a „Vytváření dětského rozumu, aniž byste přišli o svůj“.

Publikoval také několik vědeckých prací a poskytl rozhovory v řadě televizních a rozhlasových pořadů.

Získal bakalářský titul v oboru psychologie na Arizonské státní univerzitě a magisterský titul v oboru klinické psychologie na Fullerově teologickém semináři. Dále získal doktorát z psychologie na Arizonské univerzitě.

Za svou práci získal Leman řadu ocenění. Byl vyznamenán cenou Distinguished Professional Award za celoživotní dílo od Arizonské psychologické asociace a obdržel také cenu za celoživotní dílo od Národní asociace rodičovských publikací.

Lemanův přístup k psychologii je jedinečný v tom, že kombinuje tradiční psychologické principy s humorem a soucitem. Je přesvědčen, že jednotlivce je třeba respektovat a že vztahy by měly být založeny na důvěře a porozumění.

Mimo jiné také zdůrazňuje význam sebeúcty a sebeuvědomění. Jeho práce ovlivnila a stále ovlivňuje životy mnoha lidí. Pravidelně vystupuje na celostátních konferencích a seminářích a jeho knihy jsou stále oblíbené mezi rodinami a páry po celém světě.

Je inspirací pro mnohé a jeho práce je důkazem, že můžete změnit životy druhých.

Co je inspirace?

Inspirace je potom důležitou součástí života, která může pohánět kupředu a pomáhat dosahovat našich cílů.

Ať už má podobu cíle, snu nebo tvůrčího nápadu, inspirace může pocházet z mnoha různých zdrojů, například od mentorů, vzorů nebo i od nás samotných. Bez ohledu na to, odkud přichází, může být inspirace mocnou a motivující silou.

Může pomoci zůstat odhodlanými a soustředěnými v těžkých chvílích a může nám dodat odvahu vyzkoušet něco nového. Může nám také pomoci zůstat pozitivní a najít štěstí, i když se věci zdají být obtížné.

K udržení inspirace, je také důležité najít způsoby, jak rozvíjet kreativitu. Ať už se jedná o kurzy nebo četbu knih, zapojení do činností, které podněcují kreativitu, může pomoci udržet si inspiraci a přicházet s novými nápady.

Sourozenecké konstelace

Sourozenecké konstelace jsou zajímavým fenoménem, který může být pro nezasvěcené často nepochopen. Jde o fenomén rodinné dynamiky, který je starý jako věk a může mít zásadní vliv na to, jak spolu sourozenci komunikují.

Zjednodušeně řečeno, sourozenecká konstelace je způsob, jakým se sourozenci vzájemně ovlivňují. Je to způsob, jakým jsou sourozenci uspořádáni z hlediska věku, osobnosti a pohlaví, což vše může mít velký vliv na jejich vzájemné vztahy.

Například nejstarší sourozenec může převzít rodičovskou roli, zatímco nejmladší sourozenec může být bezstarostnější a vzpurnější. Nebo mohou být sourozenci soutěživí a soupeřit o pozornost rodičů, případně se mohou vzájemně podporovat.

Je důležité porozumět sourozeneckým konstelacím, protože mohou mít zásadní vliv na dynamiku rodiny. Pokud se to včas neřeší, buduje se agresivita a zlost. V některých případech může sourozenecká rivalita vést k napětí a dokonce k násilí.

Na druhou stranu může silné sourozenecké pouto pomoci vytvořit pevnou rodinnou jednotku.

Kromě toho mohou sourozenecké konstelace ovlivnit to, jak sourozenci vnímají sami sebe a své vztahy s rodiči a ostatními členy rodiny. Pokud jsou například sourozenci soutěživí, mohou se častěji srovnávat a cítit se ohroženi úspěchy toho druhého.

Je také důležité si uvědomit, že sourozenecké konstelace se mohou v průběhu času měnit. Jak sourozenci stárnou, jejich vzájemné vztahy se mohou vyvíjet a posilovat nebo oslabovat.

Rodiče by také měli zůstat na vztahy svých dětí pozorní a podle potřeby jim poskytovali vedení a podporu.

Sourozenecké konstelace mohou být komplikované a těžko pochopitelné, ale jsou také důležitou součástí rodinné dynamiky.

Pochopením toho, jak na sebe sourozenci vzájemně působí a jak se jejich vztahy mohou v průběhu času měnit, mohou rodiče pomoci vytvořit silnou, podpůrnou rodinnou jednotku, která může vydržet po celý život.

Psychologií sourozeneckých konstelací se mezi prvními zabýval Adler Alfred, který tvrdil, že prostřední děti mají velmi dobrou pozici, která je naučí mnohému pro život. Daly by se popsat jedním slovem a to „vyrovnaní“.

Tipy pro prostřední sourozence:

  • měli by využívat schopnosti jednat s lidmi;
  • vzhledem k vlastnímu přístupu k životu, by se měli jej snažit co nejvíce udržet, zaměstnavatelé hledají lidi s otevřeným pohledem na věc;
  • neměli by se nikdy srovnávat s ostatními;
  • měli by dávat více najevo názory a přesvědčení. Pokud mají tito jedinci pocit, že je nikdo v rodině neposlouchá, existují lidé, kteří dané myšlenky ocení!

Kdo byl Adler Alfred?

Alfred Adler byl významný rakouský psychoterapeut a zakladatel školy individuální psychologie. Narodil se v roce 1870 ve Vídni a zemřel v roce 1937.

Adler je považován za jednu z nejvlivnějších osobností moderní psychoterapie. Jako první vytvořil ucelený systém psychoterapie a byl jedním ze zakládajících členů Vídeňské psychoanalytické společnosti.

Jeho teorie o sobě samém, lidském chování a původu neurotického chování byly široce přijaty a používány v klinické praxi.

Adler je nejznámější svou teorií osobnosti, která se zaměřuje na jedince jako na jednotný celek. Věřil, že jedinec je motivován snahou o nadřazenost a že neuróza je výsledkem snahy jedince kompenzovat pocity méněcennosti.

Kromě toho také věřil, že lidé jsou vedeni potřebou sounáležitosti a že sociální vztahy jsou nezbytné pro psychickou rovnováhu.

Jeho přístup k psychoterapii zahrnoval holistický přístup, který se zaměřoval na propojení fyzických, emocionálních, mentálních a duchovních aspektů jedince.

Věřil, že pro vypracování účinných léčebných plánů je důležité porozumět jednotlivci z hlediska jeho životního stylu, prostředí a rodinné anamnézy. Měl také velký vliv na vývoj moderních psychoterapeutických metod.

Jeho teorie se stále používají v klinické praxi a jeho vliv je patrný v mnoha různých současných přístupech k psychoterapii, jako je humanistická, kognitivně-behaviorální a existenciální psychoterapie. Adlerovo dílo mělo velký vliv také v oblasti výchovy a vzdělávání.

Jako jeden z prvních rozvinul myšlenku sociálního zájmu, tedy myšlenku, že lidé by se měli zabývat nejen svými vlastními potřebami a přáními, ale i potřebami a přáními společenství, ve kterém žijí.

Dle něj by se také rodiče měli aktivněji podílet na rozvoji svých dětí a že vzdělávání by mělo být přizpůsobeno jednotlivci.

Adlerův odkaz je dodnes patrný v mnoha různých oblastech. Jeho teorie jsou adaptovány a využívány moderními psychoterapeuty, pedagogy a rodiči. Jeho dílo je i nadále důležitým zdrojem inspirace a vodítkem pro ty, kteří se snaží pochopit a zlepšit život druhých.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang