Smíšená úzkostná a depresivní porucha

Diagnózy úzkostná a depresivní porucha se používá, když se u pacienta vyskytují jak příznaky deprese, tak příznaky úzkosti. Dále musí být zachovaná relativní rovnováha, kdy ani jeden typ zřetelně nepřevažuje a samotný se nedá diagnostikovat jako porucha.

Pokud jsou jednotlivé projevy natolik silné, že opravňují k samostatné diagnostice, mělo by se tak učinit a termín úzkostná a depresivní porucha by neměl být použit.

Obvykle se u pacienta neobjeví obě části nemoci současně. Zpravidla je nejprve přítomna jedna z těchto poruch a druhá se vyvine až následně, po nějakém čase, jako porucha související. U úzkostného jedince mohou být deprese odvozeny z negativních zážitků opakujících se úzkostí. U jedince trpícího depresemi se zase úzkost může dostavit jako reakce na stavy beznaděje a obavy z dalšího zhoršení nálady.

Úzkost

Úzkost je stav, který postihuje miliony lidí na celém světě. Jedná se o intenzivní pocit strachu, obav a neklidu, který může být vysilující a zasahovat do každodenního života. Úzkost může způsobovat fyzické příznaky, jako je třes, pocení, časté močení, zvýšená srdeční frekvence, a také psychické příznaky, jako jsou potíže se soustředěním, pocit přetížení, halucinace a potíže se spánkem. Projevem úzkosti může být v horším případě i mentální bulimie.

Často je způsobena stresujícími událostmi nebo situacemi, jako je úmrtí blízké osoby, velká životní změna nebo traumatický zážitek. Může být také způsobena základními zdravotními potížemi, jako je deprese, bipolární porucha nebo schizoidní porucha osobnosti. Úzkostné poruchy jsou nejčastějším problémem duševního zdraví ve Spojených státech, kterým trpí přibližně 40 milionů dospělých.

Existuje několik způsobů léčby úzkosti. Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je oblíbenou formou terapie používanou k léčbě úzkosti. CBT pomáhá lidem identifikovat a změnit negativní vzorce myšlení a chování, které mohou vést k úzkosti. Běžnou léčbou úzkosti jsou také léky.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) jsou nejčastěji předepisovanými léky na úzkost a mohou být velmi účinné při snižování příznaků. Mezi takové léky patří například Lexaurin.

Kromě terapie a léků existují některé změny životního stylu, které mohou pomoci úzkost snížit. Bylo prokázáno, že cvičení snižuje hladinu úzkosti tím, že uvolňuje endorfiny, které zlepšují náladu. Vyvážená strava a dostatek spánku mohou také pomoci snížit úzkost. Ke zmírnění příznaků může přispět také nalezení způsobů relaxace, jako jsou hluboká dechová cvičení, jóga nebo meditace.

Mezi experimentálnější způsoby vypořádávání se s úzkostí patří také hypnóza, se kterou mají pacienti výborné zkušenosti nebo katatymně imaginativní psychoterapie.

Úzkost je závažný stav, který může mít významný dopad na život. Pokud se potýkáte s úzkostí, je důležité vyhledat pomoc odborníka na duševní zdraví. Správnou léčbou a změnou životního stylu lze úzkost zvládnout a vy můžete žít šťastný a naplněný život.

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT)

Kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je typem terapie rozhovorem, která se již po desetiletí používá k tomu, aby pomohla lidem vyrovnat se s problémy duševního zdraví. KBT je založena na myšlence, že naše myšlenky, pocity a chování jsou vzájemně propojeny. Změnou myšlenek je možné změnit i další dvě. KBT se používá k léčbě široké škály problémů, včetně deprese, úzkosti, fobií a zneužívání návykových látek.

KBT je terapie založená na důkazech, která se ukázala jako účinná při léčbě různých duševních problémů. Během sezení KBT terapeut pomáhá klientovi identifikovat neužitečné vzorce myšlení a chování. Rozpoznáním těchto vzorců se klient může naučit je zpochybnit a nahradit je zdravějšími způsoby myšlení a jednání.

Učí například lidi rozpoznat negativní nebo neužitečné myšlenky a nahradit je pozitivnějšími a realističtějšími. Tomuto postupu se říká kognitivní restrukturalizace. KBT také učí lidi rozpoznat jejich neužitečné chování a nahradit je užitečnějším.

Cílem KBT je pomoci lidem naučit se zvládat vlastní problémy s duševním zdravím. Jedná se o krátkodobou terapii, která obvykle trvá 8-20 sezení. Během těchto sezení terapeut a klient společně pracují na identifikaci a úpravě neužitečných myšlenek a chování.

Jedná se o účinnou léčbou mnoha problémů s duševním zdravím, včetně deprese, úzkosti, fobií a zneužívání návykových látek. Používá se také k tomu, aby pomohla lidem zvládat stres a zlepšit jejich vztahy.

Jde o užitečný nástroj pro zvládání problémů s duševním zdravím, ale je důležité si uvědomit, že není všelékem. Je důležité poradit se s odborníkem na duševní zdraví, zda je KBT pro danou osobu tou správnou léčbou.

Deprese

Deprese je závažná duševní porucha, která postihuje miliony lidí na celém světě. Jedná se o komplexní onemocnění, které může mít zásadní dopad na život člověka a způsobovat pocity beznaděje, smutku a nízkého sebevědomí. Může také vést k fyzickým příznakům, jako je únava, potíže se spánkem a změny chuti k jídlu.

Přesná příčina deprese není známa, ale předpokládá se, že je způsobena kombinací faktorů, jako jsou genetické, biologické, psychologické a environmentální faktory. Mezi tyto faktory mohou patřit traumatické události, stres, problémy ve vztazích nebo zdravotní stav.

Příznaky deprese se u jednotlivých osob liší, ale mohou zahrnovat přetrvávající smutek a špatnou náladu, ztrátu zájmu o činnosti, potíže se spánkem, změny chuti k jídlu, nedostatek energie, potíže se soustředěním, pocit viny nebo bezcennosti a myšlenky na sebevraždu. V některých případech se mohou objevit i fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy a žaludku. Neléčená deprese může vést také např. k pyromanii.

Léčba deprese obvykle zahrnuje kombinaci léků, psychoterapie a změny životního stylu. Léky mohou pomoci zmírnit příznaky deprese, zatímco psychoterapie může pomoci identifikovat základní příčiny a poskytnout podporu. Ke zlepšení nálady může přispět také změna životního stylu, například pravidelné cvičení, zdravá strava, dostatek spánku a vyhýbání se alkoholu a drogám.

Pokud daná osoba trpí depresí, je důležité co nejdříve vyhledat pomoc. Obrátit by se měla na svého lékaře nebo odborníka na duševní zdraví, aby získali vhodnou diagnózu a plán léčby. Se správnou pomocí a podporou lze depresi zvládnout a lidé mohou pokračovat v plnohodnotném a produktivním životě.

Úzkost i deprese

Při úzkostné a depresivní poruše se vyskytují oba výše uvedené pocity, ale ve znatelně menší míře než při jejich samostatném výskytu. Objevují se tedy pocity strachu, nervozity, problémy se spaním, snížené sebevědomí, očekávání nejhoršího, zvyšuje se počet sebevražedných sklonů a další specifické projevy jednotlivce.

Oproti odděleným poruchám se zhoršuje celková prognóza a klesá pravděpodobnost úspěšné pomoci. Choroba je dlouhodobá nebo se opakovaně vrací v menších epizodách. Trpí jí přibližně 4% populace.

Příčiny

Příčin této kombinované poruchy může být několik. Mezi nejčastější možné důvody se řadí dědičnost, nevyrovnanost neurotransmiterů v mozku, obtížné nebo silně negativní situace, traumata, stres, nízké sebehodnocení, nedostatek sociální nebo rodinné podpory, dlouhotrvající onemocnění, osobnostní předpoklady nebo celkový způsob života.

Obecně se tedy jedná o faktory biologické, psychologické a související s prostředím. Velmi často se však nejedná o jediný důvod vzniku a rozvoje nemoci, ale o souhrnu dvou nebo i více faktorů.

Léčba

Mezi nejčastější typy léčby spadá farmakoterapie a psychologická pomoc v podobě některé formy psychoterapie. Obtížnost užití léků spočívá v kombinaci dvou odlišných poruch. Většina léků je připravována jako účinné látky na jednu konkrétní nemoc.

Pokud je nutné léčit více poruch, je velmi žádoucí přistupovat ke každému případu individuálně a vybírat léky v závislosti na konkrétní situaci. Obecně se předepisují antidepresiva často ještě v kombinaci s anxiolytiky.

Anxiolytika, známá také jako léky proti úzkosti, se obvykle předepisují na zmírnění příznaků úzkostných poruch, jako je generalizovaná úzkostná porucha, sociální úzkostná porucha a panická porucha. Působí na chemické látky v mozku, které se podílejí na stresové reakci, a umožňují pacientovi lépe se vyrovnat s úzkostí.

Dělí do dvou kategorií: benzodiazepiny a nebenzodiazepiny.

Nejčastěji předepisovanými anxiolytiky jsou benzodiazepiny, jako je Xanax, Ativan a Valium. Rychle zmírňují příznaky, ale mohou vytvářet návyk a mohou způsobovat nežádoucí účinky, jako je ospalost, zmatenost a zhoršený úsudek.

Nebenzodiazepiny, jako jsou Buspar a Effexor, jsou obecně považovány za bezpečnější než benzodiazepiny. Trvá déle, než začnou působit, ale je u nich menší pravděpodobnost vzniku návyku a mají méně nežádoucích účinků.