13. února 2016 19:45 | MUDr. Helena Kučerová psychóza sebevražda psychopatologie suicidium
Počátkem ledna mi do ordinace telefonoval pacient, že nestihne toho dne přijít na kontrolu, protože vlak, ve kterém jede, už 3 hodiny stojí kvůli tomu, že pod něj skočil člověk. Počátkem února přišla do ordinace jedna pacientka pozdě s omluvou, že vlak měl zpoždění kvůli sebevrahovi. Během posledních 14 dní se v našem regionu dva muži oběsili. Co se to děje?
Po příchodu zmíněné paní do čekárny, kde paní tuto svou omluvu sdělila před ostatními pacienty, se v čekárně rozproudila debata na toto téma, neboť všichni byli zasaženi kolujícími zprávami o dalších dvou obětech v našem blízkém okolí. Proč to ti lidé dělají? Co je k tomu vede? Co se jim stalo, že nenašli jinou cestu ze svých problémů? A rozhodně všichni jsme se shodli, že tohle není řešení. Není to řešení pro toho, kdo ze života odejde, a je to naprostá pohroma pro zbytek rodiny. Co si má počít ubohá vdova a děti? A co teprve rodiče, kteří ještě často bývají na živu a jsou vystaveni jednomu z nejhorších stresů, že musí pochovat své dítě. A v neposlední řadě je to vždy jakési stigma, když je v rodině sebevrah. Lidé věří, že to přináší smůlu. Faktem je, že v takových rodinách se vyskytují různé psychické poruchy častěji, než v ostatní populaci. Rozborem sebevražedného jednání se zabývá dlouhá řada publikací, z nichž bych ráda zmínila poněkud opomenutou, ale skvělou práci našeho prvního prezidenta T.G.Masaryka Sebevražda (1930, Praha, Čin).
Motivy sebevrahů jsou velmi různé a velmi individuální. Pro laickou veřejnost bývají nepochopitelné sebevraždy lidí nemocných vážnou duševní chorobou, jakou jsou těžké endogenní deprese nebo schizofrenie, kteří z pohledu laiků se mají hmotně dobře a nemají k sebevraždě důvod. Z psychiatrického hlediska pak suicidální jednání těchto pacientů může být paradoxně srozumitelnější. Utrpení pacientů schizofreniků nebo lidí s těžkými depresemi si laická veřejnost prostě neumí představit. Z hlediska těchto nemocných je tedy jejich snaha skončit toto utrpení ukončením života pochopitelná, i když nesprávná, patologická a tragická. Důvodem spáchání násilí na sobě mohou být také halucinace, které pacientovi takovéto jednání přikazují. Je proto náplní práce psychiatrů a psychologů těmto postiženým lidem pomáhat bojovat s jejich chorobou, a to nejen různými druhy psychoterapie, ale především farmaky, která jsou v těchto případech nezbytná.
Můj apel se však nyní týká hlavně lidí, kteří nejsou psychotici, tedy nejsou vážně duševně nemocní, jsou psychicky zdraví, jen neumějí unést problémy. V současné době se mnoho lidí potýká s dluhy a exekucemi, do kterých se často dostali svou vlastní nerozvážností. Výčitky a relativní bezvýchodnost z této situace pak může vyústit v sebevraždu. Do této kategorie samozřejmě spadají i partnerské a manželské nevěry, což rovněž patří mezi značně zátěžové situace, které často velmi zkomplikují život druhému partnerovi. Ale ani to není důvod vzít si život. Další častou skupinou sebevrahů bývají lidé závislí na drogách a alkoholu. Někteří suicidují právě v drogovém či alkoholovém opojení, kdy je přepadne deprese, v níž nevidí východisko ze svého bludného kruhu závislosti na své droze či alkoholu. Jindy tito nešťastnící páchají sebevraždy ve stavu střízlivém rovněž jako důsledek beznaděje, že se ze své závislosti nemohou dostat. Sebevraždou řeší svoji situaci také pacienti s těžkými tělesnými nemocemi, kteří např. mají velké bolesti, nebo prostě podlehnou depresi právě z té skutečnosti, že tuto chorobu, např. rakovinu, dostali. A přitom často právě postoj jedince k boji s takovouto nemocí rozhodne o tom, zda ji překoná či nikoliv.
Závěrem chci proto říci všem, kteří byť jen v koutku své mysli dostali nápad si vzít život, aby to nedělali. Řešení je vždy, tedy řešení pro život. Sebevražda řešením není. Život je tu proto, aby se žil a má vždycky smysl, i když jej člověk někdy nevidí nebo neumí najít. Existuje mnoho způsobů, jak smysl svého života nalézt a problémy jsou tu proto, aby se překonávaly. A jak se říká: život jsme si nedali, tak si ho nesmíme vzít.
MUDr. Helena Kučerová, HonDG, Psychiatrie Hranice
Petr Hroch / 15. února 2016 13:36
Článek mě zaujal / Vážení čtenáři, dovolte mi, abych i já přišel se svou troškou do mlýna, a tak napsal něco do diskuse pod článek, který mne zaujal. Mělo by se také říct, že se u některých sebevražd (menšiny sebevražd) může víc než o skutečné přání zemřít jednat o volání o pomoc, poukázání na špatnou životní situaci. Ale i toto je nebezpečné, protože se i v těchto často opakovaných pokusech může sebevražda v posledním z těchto pokusů podařit. Také je třeba upozornit, že se sebevražda odlišuje od tzv. sebezabití (úrazem či drogami) a tzv. sebeobětování při válečném nasazení nebo politickém protestu…