Schizofrenie není rozdvojená osobnost

Bludný svět, bizarní halucinace a ztráta kontaktu s realitou. Takový je život člověka se schizofrenií. Čím déle zůstává v tomto neskutečném světě, tím spíše se z něj už nevrátí. Jak mu lze pomoci?

Pod pojmem schizofrenie si nejspíše většina laické veřejnosti představí rozštěpenou mysl. Tento omyl plyne z etymologie tohoto názvu, kde schizma znamená rozštěp a phrené označuje duši.

Tato definice ale spíše odpovídá tzv. disociativní poruše osobnosti, která je daleko vzácnější než schizofrenie, a v běžném životě se s ní lidé setkávají snad jen v románech či na filmovém plátně.

Bludné neskutečno

Schizofrenie je tedy závažné duševní onemocnění, které mívá mnoho příčin a ještě větší škálu následků.

Za základní příznaky schizofrenie se považují bludy a kvalitativní poruchy vnímání (halucinace), nejčastěji pak halucinace vizuální či sluchové, které dále potvrzují a posilují blud. Nemocný si tak může například myslet, že je ovládán z vesmíru, že ho sledují tajné služby nebo že je reinkarnací Ježíše.

Bludy, poruchy myšlení a halucinace jdou v těchto případech ruku v ruce a vzájemně se podporují, což vede k postupnému duševnímu úpadku a rozpadu zdravého jádra osobnosti.

Pokud je tedy nemocný přesvědčen o tom, že ho ovládají hlasy z vesmíru, může mu člověk věřit, že tyto hlasy skutečně slyší. Dále se u pacientů trpících schizofrenií mohou a nemusí projevovat i tzv. negativní symptomy, které nabývají často rázu celkové skleslosti, apatie a emoční oploštělosti.

Prognóza a léčba

Prognóza schizofrenie je velmi individuální a závisí na mnoha faktorech. První ataka nastává typicky ve věku mladší dospělosti a může být i atakou poslední.

Obecně platí, že čím bizarnější jsou projevy onemocnění a čím rychleji nastoupí, tím dříve se pacient dostane do péče psychiatrie a má tak větší šanci na uzdravení.

Toto onemocnění se léčí tzv. antipsychotiky (dodnes lze v odborné literatuře nalézt starší název těchto léků — neuroleptika), která mění komplexní chemii mozku a ovlivňují myšlení. Po odeznění akutních příznaků může být pacient propuštěn do ambulantní léčby.

Je ovšem nutné, aby dodržoval poměrně přísný režim. Zaléčený schizofrenik by měl dostatečně spát, musí brát léky, nesmí pracovat ve směnném provozu nebo na pozicích, kde by se mohl dostat do velkého stresu, a v žádném případě nesmí užívat drogy a alkohol.

Pokud je pacient po několik let od první ataky stabilizován, dá se říci, že se tento zhoubný proces duševního úpadku zastavil.

Rizikové faktory

K riziku vzniku schizofrenie může přispívat několik faktorů, včetně:

Genetiky

Schizofrenie se někdy vyskytuje v rodinách. To, že schizofrenií trpí jeden člen rodiny, však neznamená, že jí budou trpět i ostatní členové rodiny.

Studie naznačují, že pravděpodobnost vzniku schizofrenie může u člověka zvyšovat mnoho různých genů, ale že žádný jednotlivý gen sám o sobě tuto poruchu nezpůsobuje.

Prostředí

Výzkumy naznačují, že při vzniku schizofrenie může hrát roli kombinace genetických faktorů a aspektů prostředí a životních zkušeností člověka.

Mezi tyto faktory prostředí, které mohou zahrnovat život v chudobě, stresující nebo nebezpečné prostředí a vystavení virům nebo problémům s výživou před narozením.

Struktura a funkce mozku

Výzkumy ukazují, že u lidí se schizofrenií se mohou častěji vyskytovat rozdíly ve velikosti určitých oblastí mozku a ve spojeních mezi jednotlivými oblastmi mozku.

Některé z těchto mozkových rozdílů se mohou vyvinout již před narozením. Vědci se snaží lépe porozumět tomu, jak může struktura a funkce mozku souviset se schizofrenií.

Jak se schizofrenie diagnostikuje?

Pokud jsou přítomny příznaky schizofrenie, lékař provede kompletní anamnézu a někdy i fyzikální vyšetření.

Neexistují sice žádné laboratorní testy, které by schizofrenii specificky diagnostikovaly, ale lékař může použít různé testy a případně i krevní testy nebo zobrazovací vyšetření mozku, aby vyloučil jiné tělesné onemocnění nebo intoxikaci (psychózu vyvolanou návykovými látkami) jako příčinu příznaků.

Pokud lékař nezjistí žádnou jinou fyzickou příčinu příznaků schizofrenie, může dotyčnou osobu odeslat k psychiatrovi nebo psychologovi, což jsou odborníci na duševní zdraví vyškolení k diagnostice a léčbě duševních onemocnění.

Psychiatři a psychologové používají speciálně navržené rozhovory a hodnotící nástroje k posouzení osoby, zda se nejedná o psychotickou poruchu. Terapeut vychází při stanovení diagnózy ze sdělení příznaků osoby a její rodiny a z pozorování postojů a chování osoby.

Schizofrenie je diagnostikována, pokud se u osoby vyskytují alespoň dva z těchto příznaků po dobu nejméně 6 měsíců:

• bludy
• halucinace
• dezorganizovaná řeč
• dezorganizované nebo katatonické chování
• negativní příznaky

Jeden z příznaků musí být:

• bludy
• halucinace
• dezorganizovaná řeč

Během 6 měsíců musí mít osoba jeden měsíc aktivní příznaky. (Při úspěšné léčbě to může být méně.) Příznaky by je měly negativně ovlivňovat ve společnosti nebo v práci a nesmí být způsobeny žádným jiným onemocněním.

Mnoho podob nemoci

Schizofrenie je velmi závažná nemoc, která člověka může pomalu dovést až do plného invalidního důchodu nebo ještě hůře odsoudit k celoživotnímu pobytu na lůžkovém oddělení některé z psychiatrických klinik.

Schizofrenie na druhou stranu může mít mnoho podob a někteří lidé s tímto onemocněním mohou vést celkem normální život, pokud dodržují lékařem nastavený režim a berou pravidelně léky. Mnozí jiní takové štěstí nemají.

To ale neznamená, že tento boj nelze vyhrát. Inspirací může být příběh matematika Johna Forbese Nashe, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, který trpěl paranoidní schizofrenií a nakonec nad ní zvítězil.

Pokroky v medicíně dávají větší naději na uzdravení a také psychoterapeutická intervence může pomoci rozkrýt podstatu onemocnění a pomoci člověku trpícímu touto nemocí fungovat ve společnosti.

Nejdůležitější je ale pro nemocného schizofrenií dobré sociální prostředí, které ho přijme a dokáže se vyrovnat s jeho nemocí.

Život se schizofrenií

Pokud je schizofrenie dobře léčena, je možné snížit pravděpodobnost závažných relapsů.

To může zahrnovat:

• rozpoznání příznaků akutní epizody
• užívání předepsaných léků
• mluvit o svém stavu s ostatními

Existuje mnoho charitativních organizací a podpůrných skupin, které nabízejí pomoc a rady ohledně života se schizofrenií.

Pro většinu lidí je uklidňující mluvit s ostatními lidmi s podobným onemocněním.

Pomoc někomu, kdo může mít schizofrenii

Pokud si člověk myslí, že někdo, koho zná, může mít příznaky schizofrenie, měl by si s ním promluvit o svých obavách.

Přestože nelze někoho nutit, aby vyhledal odbornou pomoc, lze někomu nabídnout povzbuzení a podporu a pomoci mu vyhledat kvalifikovaného lékaře nebo odborníka na duševní zdraví.

Pokud blízký představuje nebezpečí pro sebe nebo pro ostatní nebo si nedokáže sám zajistit jídlo, oblečení nebo přístřeší, možná bude člověk nucen zavolat záchrannou službu, aby blízkému pomohl a mohl ho vyšetřit odborník na duševní zdraví.

V některých případech může být nutná nouzová hospitalizace. Zákony o nedobrovolném předání k léčbě duševního zdraví se v jednotlivých státech liší.

Jsou lidé se schizofrenií nebezpeční?

Populární knihy a filmy často zobrazují lidi se schizofrenií a jinými duševními chorobami jako nebezpečné a násilné. Obvykle to není pravda. Většina lidí se schizofrenií není násilná. Typičtější je, že se raději stáhnou do ústraní a zůstanou sami.

Pokud se lidé s duševním onemocněním účastní nebezpečného nebo násilného chování, je to obvykle důsledek jejich psychózy a strachu, že jsou nějakým způsobem ohroženi svým okolím. Užívání drog nebo alkoholu to může ještě zhoršit.

Na druhou stranu mohou být lidé se schizofrenií nebezpeční sami sobě. Sebevražda je hlavní příčinou předčasného úmrtí lidí se schizofrenií.