Rané zneužívání drog u dětí a mladistvých

Drogy nás mohou dovést k závislosti, jejíž průběh bývá mnohdy připodobňován ke spirále, v níž se člověk může propadat stále hlouběji a hlouběji. Na jejím začátku stojí experiment či, rekreační užívání, jež vede k závislosti v přímém vztahu s užívanými drogami. Konec této spirály je definován jako ztotožněním se s drogou – droga je „já“ a „já“ se stává drogou.

Složitost osobnosti je v onen moment utvářena a ovlivňována především návykovou látkou, aktivitami, které jsou spojeny buď přímo s užíváním drog, nebo se získáváním látky či prostředků k jejímu dosažení. 

To znamená, že aktivní přístup k životním událostem, k překonávání překážek, či stresu (spojený s rozvojem osobnosti) je uživatelem zaměněn za pasivní uvolnění tenze pomocí drogy, zatímco – jeho veškerá aktivita bývá pak postupně zaměřena na činnosti spojené s jejím opatřením.

Hlubokou závislost ovšem předchází mnohé rozhodnutí i podmínky bio-psycho-sociálně-spirituální. Proč tedy lidé berou drogy? Ze začátku pochopitelně pro ten slastný a opojný pocit, který jim poskytuje odlehčení od těžkých životních zkušeností. Cítí se být hezčí, štíhlejší, chytřejší, společenštější, schopnější. 

Drogy otupují bolest, zbavují pocitů viny, nepatřičnosti či obav ze selhání. Droga pro ně v prvních okamžicích znamená především záchranu sebeúcty, a navíc bývá domnělým řešením jejich komplikované situace.

Ovšem záchrana v podobě uvolnění a částečného zapomnění na těžkosti vydrží jen krátkou dobu, neboť postupně si začne droga sama diktovat a určovat pravidla. Obrazně řečeno, nejprve je to jako jízda na horské dráze, z níž je ovšem složité vystoupit.

Vztahy

Pokud se mladý člověk ocitne v situaci, kdy i zařadit se mezi spolužáky je komplikované, hodiny strávené ve škole jsou nudné, k vyučujícím nemá důvěru a doma ho čekají problémy, tak často hledá způsob, jak se tzv. rozptýlit. 

Mladiství mají obvykle v podobné situaci nechuť se angažovat, vysvětlovat či, jakkoliv odhalovat své vnitřní pocity a psychické pochody, a to především ze strachu z hodnocení. 

I když začne být okolí jasné, že věci nejsou zcela v pořádku, při pokusu si promluvit s dospívajícím vznikne mnohdy další konflikt, jehož účastníci se obvykle cítí ještě více nepochopení či zoufalí. Tento druh vznikajícího napětí oslabuje sílu mladistvého odolávat touze po rychlém uvolnění, jež drogy všeobecně poskytují. Pokud dospívající k droze, jež mění vnímání, přistoupí, umožní pozitivně prožívat sebe sama a přitom otupí ostří psychické bolesti, nalezne svět, ve kterém se může začít pomalu ztrácet. 

Mladiství dávku drogy postupně zvětšují. Zatímco, dříve užívali drogy pouze víkendově, později je to již několikrát týdně a to stojí mnohem více peněz. Rychle přijdou první krádeže a s nimi i stud. Ten však rozptýlí drogou a tak se začne soukolí sílící touhy po návykové látce roztáčet. 

Ovšem netrvá to dlouho a droga přestane fungovat jako na začátku. Objeví se pocity studu, hanby a selhání, jež nelze rozehnat a tak se mladiství uchýlí ke zvětšení dávky, či dokonce v některých případech zvolí silnější druh návykové látky nebo přistoupí k nitrožilní aplikaci. 

Tento koloběh se několikrát opakuje a mezitím se problémy prohlubují.Propadání se spirálou závislosti má mnohá další úskalí. Dospívajícího osloví atmosféra komunity, ve které jsou návykové látky středobodem dění. Komunita lidí, kteří berou drogy, bez váhání a s otevřenou náručí přijme každého, kdo o to stojí. 

K drogám se rovněž mladiství dostávají na různých diskotékách, tekno party, open air festivalech apod. Mladiství, kteří se rozhodnou užívat drogy, obvykle mají konflikty se spolužáky, se svými pedagogy, nebo v opačném extrému o ně jednoduše nemají zájem. 

Rodinné těžkosti mohou být pro mladistvého natolik zahlcující a zavalující, že se s nimi jen těžko může vyrovnat. Často je nucen být u věcí a řešit situace, které přísluší dospělému, ale nikoli člověku, který teprve hledá svou podobu a vytváří si svou osobnost, sbírá zkušenosti a díky nim i odvahu a sebevědomí potřebné k řešení podobných situací. 

Takový člověk potřebuje podporu, radu, povzbuzení k činnosti. Ne odpovědnost za okolnosti, které mu nepřísluší. Dramatické životní příběhy rodin, ve kterých se odehrává násilí, alkoholismus, kde se vyskytují drogy, časté hádky, boje mezi jejich členy, kde rodiče často střídají partnery, dostávají děti do bezvýchodné situace. 

Emoce

Zjednodušeně lze říci, že mladiství užívají drogy, aby lépe zvládali i prožívali své emoce. Jak prožíváme emoce, způsob, jakým s nimi pracujeme je velmi charakteristický pro každého z nás. Naše radost, náš strach, naše důvěra, náš smutek nebo hněv, zkrátka vše prožíváme v určitém smyslu, který to pro nás má. 

Tohoto smyslu si můžeme či nemusíme být vědomi. Je tím řečeno, že se nejedná jen o pouhé pudové, respektive biologické procesy. Pokud prožíváme strach, většinou se bojíme něčeho konkrétního, máme s tím jistou zkušenost, která dává prožívanému momentu smysl.

Zmiňované emoce vznikají na základě našich vztahových možností. A ty jsou mnohdy ovlivněny našim předchozím vývojem, naši výchovou, našimi zkušenostmi s různými sociálními skupinami apod. V jiném případě můžeme mít od emocí odstup, cítíme úzkost, napětí, zmatenost. 

Příkladem mohou být fobie, v nichž nás přepadá úzkost (tj. strach bez konkrétní příčiny), aniž abychom chápali, proč se vlastně bojíme a přestože si nevzpomínáme na špatnou zkušenost, prožíváme panický stav. 

Pro nedostatek času na sebe navzájem v rodině pak může dospívající ztrácet prostor pro sebe sama, respektive pro své zrání. Vztahy mezi členy rodiny se nekultivují, nevyjasňují – logistika fungování rodiny je zde totiž obvykle důležitější než prožívání vzájemné blízkosti, ochota naslouchat a přístupnost problémům dalších členů (žijí více vedle sebe než spolu).

Pokud se nekultivují mezilidské vztahy a nevyvíjejí se, je obtížnější v takových podmínkách vyzrávat, rozvíjet své sebevědomí, utvářet si reálnou sebedůvěru.

Ve chvíli, kdy se mladistvý dostane k drogám a v euforii si uleví od pocitů nepatřičnosti, nezačleněnosti a emocionální tenze, navíc ve skupině lidí, kteří dobře chápou, co to znamená „být nepřijímán“, jej síla uvolnění lapí o to významněji.

Drogy mu navíc pomáhají snadněji komunikovat, dávají mu energii (např. pervitin) na aktivity, na něž by si normálně netroufl, a alespoň na chvíli jej přenášejí z reality plné problémů a povinností do světa dobrodružství.

Sebeúcta

Zdravé sebevědomí a sebeúcta jsou podstatné bytostné možnosti, laicky řečeno jsou to naplnitelné lidské schopnosti. Pokud se jich v životě nedostává, omezuje se náš jedinečný a každému sobě vlastní svět. 

Hledáme rychlé odreagování, zmírnění psychické nerovnováhy, negativních pocitů, a tím směřujeme od hloubky k povrchnosti. Dospívající, respektive mladiství, přicházejí do kontaktu s drogami poměrně brzy. 

Drogy vstupují do života svých uživatelů v době puberty, respektive rané puberty, kdy se u nich odehrávají důležité vývojové, psychosociální změny a vliv vrstevnické skupiny nabývá na významu. Podle vývojové psychologie dobu puberty předchází střední a mladší školní věk (zhruba mezi 6. – 10. rokem dítěte), v průběhu něhož se odehrává důležitý kognitivní progres nazývaný decentrace. 

Decentrace je pojem, jímž se označují kognitivní změny zahrnující rozšířené vnímání dítěte. Jednoduše, dítě překračuje svůj egocentrismus a dokáže vnímat a posuzovat situaci z pohledu druhých. Dokonce se rozvíjí i metakognice, což znamená poznávání nad poznáváním, respektive sebereflexe. Překračování egocentrismu a sebereflexe jsou podstatnou kvalitou pro rozvoj sebevědomí, čili vnímání sebe v rámci vztahů s druhými. 

Proces vývoje pochopitelně sahá tak daleko do dětské minulosti, jak daleko je možná existence jedince..

Dospívající, kteří se ocitnou v léčebně pro mladistvé uživatele drog, vykazují problémy spjaté s nízkým sebevědomím a pokřivenou sebeúctou. Vyskytují se u nich zřejmé psychosomatické potíže naznačující nedostatek mentálního prostoru, narušené vztahy a úzkostlivost. 

Mnohdy jsou to obtíže, jež sahají hlouběji do jejich minulosti, tudíž nejsou výsledkem užívání drog a života na okraji společnosti. Každopádně rané zneužívání návykových látek a s tím spojený způsob života potíže dále prohlubují.

Závěr

Struktura prevence rizikového chování a péče o klienty trpícími zneužíváním návykových látek v České republice začíná edukací žáků, probíhající na školách, jednou za půl roku dochází dvojice lektorů s programem prevence a pracují s žáky na tématech rizikového chování. 

Další aktivita, která je rovněž spíše preventivní činností je sociální práce tzv. streetworkerů, tj. terénních pracovníků, kteří vyhledávají a navštěvují skupiny mladistvých přímo na místech, kde se sdružují ve volném čase a snaží se s nimi nenásilnou a přátelskou formou navázat kontakt. Případně poradit, pomoci, nebo nasměrovat správným směrem.

Dalším typem pomoci jsou K centra (kontaktní centra) sestávající ze zařízení, poskytujících prostory a odborníky pro mladistvé a jejich rodiny, jež se snaží rodinám či jiným blízkým osobám pomoci. Nabízejí individuální poradenství pro dospívající, kteří s návykovými látkami přicházejí do kontaktu, nebo skupinová setkání.

Dále se snaží vytvořit a udržet vztah s klienty, pracují na motivaci a na náhledu rizikového chování, pomáhají klientům zabezpečit základní zdravotní a hygienické podmínky, podporují je v pracovních činnostech, informují a vzdělávají širokou veřejnost o problematice rizikového chování apod. 

V případě, že mladiství je uživatelem drog a nízký práh pomoci selhává, existují ještě detoxikační zařízení, v nichž probíhá první fáze léčby klienta. Jedná se o zdravotnické zařízení, poskytující terapeutickou a lékařskou péči. Z detoxikačních zařízení klienti často odcházejí do léčeben a terapeutických komunit.

Pokud se klient necítí na léčbu v komunitě, nebo v léčebně, což může být z důvodu dlouhodobého pobytu v těchto zařízeních, nebo není připraven, respektive není dostatečně motivován, lze navštěvovat zařízení poskytující ambulantní péči, na kterou může a nemusí navazovat léčba v komunitě či léčebně.

Po skončení léčby ve výše zmíněných zařízeních se doporučuje klientům doléčování, respektive psychoterapeutická/terapeutická péče a podpora, jedná se o službu, která pomáhá klientovi při opětovném návratu do reality běžného života.