27. srpna 2015 22:07 | PhDr. Lucie Kvasničková Aspergerův syndrom dítě autismus vývojová psychologie
Jistý vědec napsal: „V dnešní době, kdy je každý hnán hlavně výkonem a produktivitou, je pravděpodobné, že u dětí budeme pozorovat více znaků Aspergerova syndromu a to z důvodu nerovnováhy mezi logikou a emocemi, kdy je kladen hlavní důraz na logiku, a emoce ustupují do pozadí. Jinými slovy ten, kdo chce uspět v dnešní společnosti, by měl mít pár znaků, které jsou typické právě pro Aspergerův syndrom“ (S. Kato, 2011). Je to sice mírně kontroverzní výrok, ale když se zamyslíme nad tím, kteří lidé jsou dnes všeobecně uznávaní jako úspěšní, tak na tom možná něco bude…
Jaké jsou hlavní znaky?
Za základní klinické příznaky Aspergerova syndromu můžeme považovat: nedostatek empatie, jednoduchá interakce, neschopnost (nebo velmi omezená schopnost) navázat kontakt, přesná a jednotvárná řeč, nemotornost, stereotypní zájmy a nedostatečná nonverbální komunikace (Attwood, 2005).
Jaké jsou projevy?
1. Řeč
Typickým znakem řeči je pro tyto děti monotónnost hlasu, výborná slovní zásoba a vysoká odbornost jazyka navzdory jejich věku. Dítě pak může působit příliš striktním dojmem, obzvlášť na ostatní děti jejich věku, pro které může být komunikace s nimi až moc obtížná a proto o ní nejeví zájem. V krajních případech se mohou těmto dětem dokonce posmívat, či je šikanovat za to, jak mluví (Dubin, 2009). Dále děti rády vytvářejí novotvary, často hlavně ze zvuků, které například dotyčná věc vydává a také je u nich často pozorována samomluva, která jim může pomáhat, při přípravě komunikace s druhými lidmi nebo pro uklidnění (Attwood, 2005).
2. Sociální dovednosti a emoce
Jak jsem již psala výše, sociální dovednosti u těchto dětí jsou dosti nedostačující. Jsou raději sami, sami si hrají, sami tráví přestávky a nemají zájem o kontakt s ostatními dětmi. Pokud nějaké jiné dítě přizvou ke své hře, riskují, že se nebudou dodržovat jejich pravidla, že se budou muset přizpůsobovat a to nechtějí. V mladším věku tráví raději svůj čas s dospělými, kteří jsou více vzdělaní a jsou tolerantnější vůči nevhodnému sociálnímu chování (Attwood, 2005).
Pro děti s Aspergerovým syndromem je typické, že nedokážou odhadnout význam situace a vhodnost svého projevu. Často se například může stát, že dítě poznamená nějaký fakt, kteří sice ostatní mohou už vědět, ale nikdo ho ze slušnosti neřekl nahlas. Těmto dětem chybí jakýsi cit pro sociální situace. Oční kontakt je pro ně samostatnou kapitolou. Dělá jim problém udržet oční kontakt na déle než několik vteřin. Některým se to podaří nacvičit, ale stále je to něco, čemu nerozumí (Attwood, 2005). V dětství jim nedostatek kontaktů s okolím tolik nechybí jako v dospívání a v dospělosti, kdy už mohou samotu snášet špatně. U každé třetí osoby s Aspergerovým syndromem jsou pak zaznamenávány další potíže jako například deprese, mentální anorexie nebo selektivní mutismus (Svoboda, 2009).
3. Myšlení
Myšlení bývá jednosměrné, zaměřené jen na jednu věc, a pokud nemají dostatečnou motivaci, je těžké je od tématu odpoutat. Například si většinou nedokáží uvědomit, že naučený postup mohou použít ve více případech. Mají zafixováno, kdy se postup používá a to nemění. Dítě aplikuje ten samý způsob řešení, i když se již dříve neosvědčil (Attwood, 2005). Typické je doslovné chápání metafor či pořekadel, což děti mate. Díky tomuto doslovnému chápání všeho a chybějící abstrakci děti často nerozumí ani humoru. Smějí se věcem, které jim samotným připadají vtipné a nevadí jim, že ostatním to vtipné nepřijde (Svoboda, 2009).
4. Motorika
Chůzi si děti s touto poruchou osvojují až o něco déle než ostatní děti a i v pozdějším věku je u nich pozorován zvláštní styl chůze. Pohyb vypadá nepřirozeně až strojeně. Častá je špatná koordinace horních a dolních končetin, anebo pohyb horních končetin naprosto chybí. Ve škole například mohou mít potíže v tělesné výchově, dělá jim problémy i samotné udržení rovnováhy, mohou mít potíže s psaním. V dospívání se mohou objevovat tiky ve tváři, rychlé mrkání nebo různé grimasy (Attwood, 2005).
5. Zvýšená citlivost
Aspergerův syndrom zřejmě také způsobuje u řady dětí (uvádí se až okolo 40%) zvýšenou citlivost některých smyslů. Na druhou stranu některé smysly mohou být zlepšeny, ale jiné zhoršeny. Některým dětem mohou vadit vysoké zvuky, které ostatní lidé ani nevnímají, ale mohou být vysoce tolerantní ke změnám teplot, což by ostatním lidem pravděpodobně vadilo. Tato přecitlivělost většinou ustupuje během dětství, ale může i přetrvávat (Attwood, 2005).
Častým problémem bývá dotyk. Kdy například běžné situace při seznamování či vítání mohou způsobovat dítěti stres. Objímání na rozloučenou nebo polibek na tvář v nich může vzbuzovat paniku – hlava je totiž nejčastějším místem, kde těmto dětem dotyk tak moc vadí. Dalším problémem u dětí s touto poruchou je malá citlivost na bolest. Tyto děti nejsou tak citlivé k vlastním pocitům bolesti, což jim může často způsobovat zdravotní problémy (Attwood, 2005).
ZDROJE:
Attwood, T. (2005). Aspergerův syndrom. Praha: Portál
Dubin, N. (2009). Šikana dětí s poruchami autistického spektra. Praha: Portál.
Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. Praha: Grada Publishing.
Lyons, V., & Fitzgerald, M., (2007). Did Hans Asperger (1906-1980) have Asperger Syndrome? Journal of Autism & Developmental Disorders 37, 2020–2021. [Dostupné též z databáze Ebsco, cit. 2012-10-11].
Kato, S. (2011). , Psychopathologie du syndrome d’Asperger et « aspérigisation » de la société contemporaine. Neuropsychiatrie de l’Enfance et de l’Adolescence, 59,274-278. [Dostupné též z databáze Ebsco, cit. 2012-10-11].
Mezinárodní klasifikace nemocí: Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění desáté decenální revize. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z WWW:
Říčan, P., & Krejčířová, D. (1997). Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing.
Svoboda, M., Krejčířová, M., & Vágnerová, M. (2009). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Portál.