Nymfomanie – prokletí žen i jejich partnerů

Kolem nymfomanie vzniklo mnoho mýtů. Je život s nymfomankou opravdu plný vášnivého sexu? Nebo je to spíše peklo v podobě kolotoče nevěr a promiskuitního rizikového chování, které ničí ženu i její partnery?

Tato porucha je v Mezinárodní klasifikaci řazena do kategorie nadměrného sexuálního nutkání. Zahrnuje přitom dvě různé diagnostické kategorie takzvané hypersexuality (nadměrná sexuální apetence) a sice nymfomanii u žen a satyriasis u mužů.

Nymfy a satyrové aneb mýty o hypersexualitě

Z řecké mytologie známe nymfy jako jakési víly, tedy vodní, lesní či horské bohyně popřípadě polobohyně. Jednalo se o krásné bytosti, které byly v neustále společnosti jiných lesních stvoření či bohů. Řekové i Římané budovali jejich odkaz pomocí svatyň, ojediněle jim vysvěcovali i jeskyně.

Satyr je syn řeckého boha Herma. Opět se jednalo o polobohy nebo bohy, vyskytující se v lesním prostředí. Ztvárňován byl jako napůl člověk a napůl kozel. Byli jim přiděleny doslova hedonistické vlastnosti – pití vína, zpěv, tanec a pronásledování nymf. Obrazně se toto označení používá pro velmi smyslné osoby.

Pro většinu lidí je v běžné mluvě nymfomanie a satyriasis označením pro velkou touhu u žen respektive mužů po sexuálním kontaktu, přičemž tato definice není vlastně vůbec správná.

V první řadě se oba termíny skutečně užívají v sexuologii, psychologii i lékařství pro označení nadměrmé sexuální apetence a oba termíny jsou zastřešeny jednotným pojmem hypersexualita.

Obecně je ve společnosti zavedený stereotyp o tom, že ženy mají mají malou sexuální apetenci a muži mnohem větší. Proto se rozvíjí mýtus o tom, že má-li žena zvýšený zájem o sex, jedná se o nymfu. V případě muže se však jedná o normu.

Je však bezvýznamné nazývat ženy se zvýšenou sexuální touhou nymfou a muže satyrem nebo Don Juanem. Tím, že se vyjadřuje o normě ostatních, se lidé snaží srovnat s normou.

Pravda je ovšem taková, že většina mužů se spokojí s jedním orgasmem, zatímco většina žen, která je schopna vícenásobného orgasmu, se nebude cítím příliš uspokojena, bude-li orgasmus jen jeden. Nicméně většina mužů se opět domnívá, že chce-li žena více orgasmů nebo delší styk, jedná se o nymfomanii.

V kontextu hypersexuality je důležité si ujasnit, co je vlastně normální sexualita. Někteří muži, stejně jako ženy, mají sexuální aktivity pro plné uspokojení denně, popřípadě každý druhý den. Některé páry se spokojí i s jedním stykem za týden nebo i za měsíc. Kde tedy vytyčit hranici běžného a nadměrného sexuálního života?

Charakteristika poruchy

Obecně lze říci, že hypersexualita je zvýšené sexuální puzení, které se projevuje v podstatě závislostí k sexuálním aktivitám. Z hlediska diagnostiky se jedná o mezinárodně uznávanou diagnózu zvýšeného sexuálního pudu.

Přestože se jedná o lékařskou diagnózu, nejedná se o biologický problém, nýbrž o psychický. To znamená, že člověk nevyhledává sexuální aktivity, protože by byl puzen biologicky, ale protože jde o nutkání, jehož základ leží v psychické rovině.

Nemocná osoba je silně puzena k sexuálním aktivitám i přestože normálně dosahuje orgasmu. Bez sexuálních aktivit je frustrovaná a se stoupající frustrací roste touha po takové aktivitě.

Pro upokojení potřeb si zpravidla nemocný nevybírá partnery, ale podrobuje se každému dostupnému partnerovi, který by teoreticky mohl uspokojit potřebu. Proto je pro hypersexualitu charakteristická promiskuita, s níž jsou spojena témata jednak nechtěného těhotenství, ale i sexuálně přenosných chorob jako jsou například syfilis, HIV, kapavka.

Léčba

Nymfomanie je stav charakterizovaný nadměrným zájmem nebo potřebou sexuální aktivity. Jedná se o duševní poruchu a příznaky nymfomanie mohou být různé. Někteří jedinci se mohou dopouštět promiskuitního sexuálního chování, zatímco jiní mohou mít potíže s ovládáním svých sexuálních potřeb.

Většinou se léčba cílí směrem k psychoterapii, a to proto, že se jedná o psychické a nikoli organické onemocnění. Jako účinná se zdá být psychoterapie a návštěva sexuologických ambulancí. Ve velmi ojedinělých případech je možné užít i hormonální léčbu, která ovlivní sexuální apetenci.

Léčba nymfomanie je často multidisciplinární a zahrnuje jak lékařské, tak psychologické intervence. Mohou být předepsány léky, jako jsou selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, které pomáhají snížit intenzitu sexuálních nutkání a kompulzí. Ke zvládnutí příznaků nymfomanie mohou být použity i další léky, jako jsou antipsychotika a stabilizátory nálady.

Důležitou součástí léčby nymfomanie je také psychoterapie. Kognitivně-behaviorální terapie může jedincům pomoci lépe porozumět jejich sexuálnímu chování, upravit jejich myšlenky a přesvědčení o sexu a zvýšit jejich sebekontrolu. Terapie může jedincům také pomoci identifikovat a řešit základní problémy, jako je nízké sebevědomí a úzkost, které mohou přispívat k jejich nymfomanii.

V některých případech mohou být prospěšné podpůrné skupiny, které jedincům pomohou vyrovnat se s jejich stavem a pozitivně změnit životní styl. Podpůrné skupiny mohou jedincům poskytnout bezpečné a neodsuzující místo, kde mohou otevřeně hovořit o svých zkušenostech a hledat radu a vedení u ostatních.

V neposlední řadě mohou být při zvládání příznaků nymfomanie prospěšné změny životního stylu, jako je pravidelné cvičení a zdravé stravování. Cvičení může pomoci snížit stres a zlepšit celkové duševní zdraví. Vyvážená strava může pomoci zajistit, aby tělo dostávalo živiny, které potřebuje k co nejlepšímu fungování.

Nymfomanie může být náročný stav, ale se správnou léčbou a podporou se mohou jedinci naučit zvládat své příznaky a vést šťastný a zdravý život.