22. února 2015 20:59 | Nela Střádalová sny sen snění REM-spánek parasomnie
Každému z nás se zdají sny. Někdy si je nepamatujeme, jindy bychom na ně zase raději zapomněli. Obsah snů tedy může být jak příjemný tak děsivý. Takovéto nepříjemné a děsivé sny nazýváme nočními můrami, pozor však na jejich odlišení od nočních děsů.
Noční můry i noční děsy patří společně se somnabulismem (náměsíčností) mezi tzv. parasomnie. Parasomnie jsou nepřirozené stavy související se spánkem, ne však se sny. Mohou se vyskytovat jak během snů, tak během jejich nepřítomnosti. Člověk postižený parasomnií bývá často pohybově aktivní, intenzivně prožívá různé pocity, může být zmatený a dezorientovaný. Přesto všechno pořád spí. Tyto poruchy se vyskytují především v dětství, kdy souvisejí s vývojem dítěte. Během dospívání zpravidla vymizí. V dospělosti mohou být způsobeny např. stresem či jiným emočním tlakem. Noční můry, děsy a somnabulismus patří mezi parasomnie psychogenní, to znamená, že jsou způsobeny psychickými vlivy.
Noční můry
Noční můry se objevují, stejně jako sny, v REM fázi spánku. Je to fáze tzv. rychlých očních pohybů, během níž se nám sny zdají mnohem častěji a jsou živější a barvitější než v N-REM spánku. Noční můry přesto nelze pokládat přímo za sny. Spíše se označují jako snová zkušenost. Častým tématem této zkušenosti bývá ohrožení našeho života, bezpečnosti či sebehodnocení. Doprovází ji pocity úzkosti a strachu. Objevuje se spíše až v druhé polovině spánku, jen výjimečně na počátku. Po probuzení se člověk rychle zorientuje, noční můru si dobře pamatuje a je schopen ji popsat.
Noční můry se začínají objevovat přibližně mezi 3. až 6. rokem života, trpí jimi asi 10%-50% dětí. V období dospívání postupně odeznívají, v dospělosti je příležitostně zažívá asi 50% dospělých. Častěji se vyskytuji u žen než u mužů. Přerostou-li problémy do větších rozměrů, dají se léčit pomocí psychofarmak, antidepresiv či anxiolytik. Využívají se také behaviorální techniky a relaxace.
Noční děsy
Na rozdíl od nočních můr se děsy objevují během N-REM spánku a to v jeho nejhlubší fázi, ke které dochází asi do půlhodiny po usnutí. Nejedná se tedy o sny. Z nočního děsu se člověk vždy probudí, může se i posadit či dokonce přecházet po místnosti. Tuto epizodu zpravidla provází panický křik, zrychlený tep a velká úzkost. V dospělosti se vyskytuje ještě méně než noční můry. Často je její zvládnutí mnohem náročnější pro rodiče než pro samotné děti, člověk trpící nočním děsem totiž nepoznává okolí ani své blízké a nedá se uklidnit. Jakmile se opravdu probudí, na nepříjemný stav si nepamatuje, případně má jen útržkovité vzpomínky.
Nočními děsy je příležitostně postiženo asi 1-6% dětí, dospělých pak méně než 1%. Začínají se objevovat mezi 4. až 12. rokem, tedy vlastně kdykoliv během dětství, v dospělosti pak mezi 20. až 30. rokem. K jejich výskytu přispívá např. únava, stres či alkohol.
Co dělat setkáme-li se u svého dítěte s nočními děsy či nočními můrami
Trápí-li vás nebo vaše děti občas některá z těchto epizod, nemusíte se hned děsit. V případě nočních můr se můžete pokusit nahradit nebezpečné objekty bezpečnými (např. vyměnit tygra za kočku) a přemítat si sen v upravené podobě. Pokud se však noční děsy či můry vyskytují častěji a způsobují vám větší potíže, je lepší obrátit se na lékaře a snažit se najít jejich příčinu.
ZDROJE:
Černoušek, M. (1988). Sen a snění. Praha: Horizont.Dušek, K. & Večeřová-Procházková, A. (2010). Diagnostika a terapie duševních poruch. Praha: Grada publishing.Howard, P. J. (1998). Příručka pro uživatele mozku. Praha: Portál.
Smolík, P. (1996). Duševní a behaviorální poruchy. Praha: Maxdorf.