Násilné PC hry – máme se bát?

Počítačové hry jsou v současnosti velmi populární. Čím brutálnější a nechutnější, tím často bývají oblíbenější. Jak na nás ale působí? Nezvyšují riziko násilných činů i v reálném životě?

Jsou hráči těchto her více agresivní? Měli bychom svým dětem tyto hry zakazovat nebo je alespoň omezovat? Pokusme se tyto otázky nyní zodpovědět.

Agrese a agresivita

Abychom správně porozuměli tématu, je nutné rozlišovat mezi agresí a agresivitou. Zatímco agrese je pouze chování, tedy nějaká reakce člověka, agresivita je již rysem jeho osobnosti.

Chová-li se tedy někdo nyní agresivně, ještě to neznamená, že je agresivní. Toto chování může být výjimečné. Souvislostí násilných počítačových her s agresí se psychologie zabývá již delší dobu.

Několik experimentů potvrdilo vztah mezi hraním těchto her a následným zvýšením agresivního chování krátce poté. Tento efekt však netrval déle než 10 minut. Zkoumat dlouhodobý dopad násilných počítačových her na agresivní projevy je poměrně náročné, proto zatím na toto téma neexistuje prakticky žádná studie.

Tato problematika zaujala také další dvě studentky psychologie. Rozhodly se uskutečnit výzkum, jehož cílem bylo zjistit, zda mezi hraním násilných počítačových her a agresivitou, tedy vlastností člověka, existuje nějaký vztah.

Výzkumu se účastnilo 176 mladých lidí ve věku 20-25let. Jejich úkolem bylo vyplnit online dotazník zaměřený na agresivitu a další otázky týkající se her. Následně porovnávaly míru agresivity naměřenou dotazníkem mezi hráči násilných, hráči nenásilných her a lidmi, kteří hry nehrají vůbec.

Výzkum ukázal, že u hráčů násilných her se mnohem častěji objevuje přinejmenším tzv. spontánní agresivita. Ta nám říká, že tito lidé se mohou hůře ovládat a snáze připouštějí své slabosti či afekty k agresi.

Studie o násilí ve videohrách

Výzkumy o tom, zda násilné videohry podporují agresivitu hráčů, které zahrnují více než 100 studií, byly po léta nejednotné. Například v roce 2014 metaanalýza vědců z univerzity v rakouském Innsbrucku zjistila, že násilné videohry zvyšují agresivitu hráčů.

Mezitím jen o rok později longitudinální studie publikovaná v časopise Psychology of Popular Media Culture naznačila, že hraní násilných videoher není významným prediktorem fyzické agrese.

Ferguson tvrdí, že někteří výzkumníci spojovali videohry s agresivním chováním na základě nekvalitních vědeckých poznatků. Částečně je to podle něj způsobeno tím, že obavy týkající se kultury mládeže jsou vnímány jako vysoce rizikové a emocionálně nabité.

„Existuje představa, že ‚zachraňujeme děti‘ nebo ‚v sázce jsou životy dětí‘,“ říká. „A vědci jsou lidé – reagujeme na společenské podněty stejně jako kdokoli jiný. Pokud vám všechny pobídky říkají, že máte říkat jednu věc, proč byste pak měli říkat tu druhou? Tvrdit, že něco není problém, je těžký způsob, jak získat peníze z grantů.“

Počkat s hrou až bude dítě starší?

Děti se učí pracovat s počítačem velmi rychle. Už ve velmi nízkém věku umí základní operace a dostávají se k prvním hrám. Na rodiče pak padá zodpovědnost rozhodnout, jakou hru dítě hrát smí a jaká je pro něj ještě nevhodná.

Podle čeho se řídit? Pokud vám toto zhodnocení dělá problém a rádi byste se o něco opřeli, jistě vám pomůže tzv. pegi rating. Pegi rating je hodnocení, určující pro jaký věk je hra vhodná. Najdete ho v podobě nálepky s číslem na obalu počítačové hry.

Zaměříme-li se obecně na vhodný věk pro hraní PC her, ve výzkumu studentky narazily na určité tendence. Lidé, kteří v současnosti stále hrají, začínali s hraním videoher nejčastěji již na prvním stupni ZŠ.

Naproti tomu lidé, kteří již v současnosti hry nehrají, je hráli až na druhém stupni, případně na střední škole. Zdá se tedy, že čím dříve s hraním začneme, tím déle nám tato záliba vydrží. Zde by však bylo vhodné provést další výzkumy.

Známe řešení?

Otázka násilných počítačových her a agresivního chování však také není stále dořešena. Někteří výzkumníci tvrdí, že to není násilný obsah, jenž nás podněcuje k agresi, ale soutěživá povaha těchto her.

Bohužel neexistuje moc her, kde lze tyto dva aspekty oddělit, a tak se můžeme zatím jen dohadovat. Jak se tedy jako rodič k násilným hrám stavět? Není vhodné dětem hry zakazovat.

Měli bychom však být pozorní, sledovat jaký typ her dítě preferuje a zda spolu s nimi dochází i ke změnám chování. Dítě by mělo vědět, že svět není jen plný násilí a také že nemusíme být nutně vždy první a nejlepší. Měli bychom posilovat i lásku, spolupráci a podporu.

Jak nastavit zdravé limity

Pokud se vaše dítě chová agresivně, mohlo by mu pomoci omezit kontakt s násilným materiálem. Ale i když jste nezaznamenali žádné známky agrese, je důležité sledovat, jak dítě hraje videa. Sledování násilných činů může vaše dítě znecitlivět vůči násilnému chování.

Mějte na paměti, že vhodné používání médií u dětí není jen o množství času stráveného u obrazovky, ale také o kvalitě médií, která konzumují. Zde je několik tipů, jak nastavit zdravé limity pro videohry:

  • Sledujte, jaké hry vaše dítě hraje. Pečlivě sledujte webové stránky, které vaše dítě používá k přístupu ke hrám online. Vyhledávejte pouze stránky vhodné pro děti. Zjistěte také, jaký typ her vaše dítě hraje na svých herních systémech.
  • Dávejte pozor na hodnocení videoher a aplikací. Nedovolte dítěti hrát hry, které mohou být pro jeho věkovou skupinu příliš grafické nebo násilné.
  • Hrajte hry se svým dítětem. Společné hraní her vám může poskytnout přehled o tom, jaké typy her vaše dítě hraje. Promluvte si o případných nezdravých poselstvích, která hra může vysílat, a buďte dobrým vzorem.
  • Omezte čas strávený u obrazovky. Nespočet hodin strávených před monitorem počítače nebo herní konzolí se může vážně podepsat na fyzickém i duševním zdraví vašeho dítěte. Nastavte rozumné limity pro čas strávený u obrazovky, a to i v případě, že se nejedná o násilné hry.
  • Zvažte občasný digitální detox. Vyhraďte si čas na odpojení od všech digitálních zařízení. Ať už je to jen jeden víkend v měsíci nebo týden či dva jednou za čtvrt roku, digitální detox by mohl zlepšit duševní zdraví a chování vašeho dítěte.

© 2023 Vozo.cz | Nakódoval Leoš Lang