Nahradí psychiatry počítač?

Základem diagnostické práce i terapie v psychiatrii je vztah mezi lékařem a pacientem. A podstatou tohoto vztahu je oboustranná důvěra. Může tedy počítač diagnostikovat a léčit duševně nemocné Kdybych si dovolila tyto otázky položit před zhruba 40 lety, tak by byly zařazeny do oblasti sci-fi. Dnes ovšem už ani nikoho nevzrušují.

Zcela oficiálně se objevují tendence obohatit psychiatrickou diagnostiku počítačem, ať už ve formě zpracovávání předem daných dotazníků, nebo ve formě zobrazovacích technik mozku, které mají ambici stát se tak dokonalými, že z nich odborník bude umět odečíst jednotlivé choroby.

Je to představa, při které mi, obrazně řečeno, naskakuje husí kůže. Jednak nevěřím, že počítač bude „umět“ psychiatrickou diagnózu stanovit, a jednak si nedovedu představit, že by měl pacient mít „vztah“ s počítačem místo s lékařem.

A bez vztahu to nepůjde. Vztah je tím, na čem psychiatrická diagnostika stojí a bez něhož ani není možno léčit.

Jak to tedy v psychiatrii funguje?

Mnoho laiků, i velmi vzdělaných, si nedovede představit, jak se psychiatr může v těch „nesmyslech“, co mu pacient napovídá, vyznat, a jak se může orientovat v těch různých pojmech, které sice on jako laik již někdy slyšel nebo četl, ale neví přesně, co znamenají.

Tomu se nelze divit, protože některé „součástky“ přísné psychiatrické terminologie se v nadsázce užívají i v hovorové řeči nebo v novinářském slangu.

Zejména se to týká slov jako „psychopat, alkoholik, deprese, halucinace“, a dokonce i „schizofrenie“, zejména v oblíbeném spojení „schizofrenie společnosti“. Běžný občan pak opravdu neví, jak je to možné, že schizofrenii má nějaká společnost a taky soused odvedle.

Na psychiatrii je nádhernéto, že každá diagnóza, i když je „stejná“, je vždycky trochu „jiná“, protože každý člověk je jedinečná bytost, takže tatáž choroba se u něho projevuje maličko jinak, než u druhého. Ale vyznat se v tom lze a dokonce mohu naprosto odpovědně prohlásit, že psychiatrická diagnostika je matematicky přesná.

Základem je důvěra

Ovšem informace k ní lékař potřebuje získat právě hovorem s pacientem, event. s jeho příbuznými. K tomu, aby se pacient lékaři svěřil, aby se mu otevřel, je třeba důvěry, a ta je základem vznikajícího vztahu, který se pak opakovanými návštěvami pacienta v ordinaci prohlubuje a rozvíjí.

A tento vztah pak také léčí. Nedovedu si představit, že bych měla zejména nově příchozímu pacientovi předložit nějaký soubor předem daných otázek, který by si on sám někde v koutku vyplnil, a já ten dotazník pak dala do počítače, který by mi rovnou „vyjel“ diagnózu.

Vždyť právě rozhovor je to, na čem se vyšetření staví. Otázky se nekladou paušálně za sebou, jako očíslované jedna za druhou, ale podle toho, co pacient říká, jak se dialog posouvá.

A kde jsou neverbální součástí rozhovoru, jako je intonace, mimika, řeč těla, které jsou mnohdy důležitější než ty verbální?

Zobrazovací techniky

A zobrazovací techniky? Ty jistě mohou pomáhat v neurologii, neurochirurgii a psychofarmakologii, ale redukovat psychiatrickou diagnostiku pouze na tuto techniku mi připadá jako přílišné zjednodušování.

A pokud jde o léčbu? Bez důvěry pacienta vůči lékaři by byla málo efektivní. Když pacient ví, že lékař jednak věci rozumí, a jednak upřímně bez vedlejších zájmů pacientovi naordinuje určitý lék, tak je daleko větší pravděpodobnost, že lék zabere.

S léky je nutno se naučit pracovat. Ale i kdyby lékař neměl žádné léky, a měl jen sám sebe, tak už to, že pacienta vyslechne, že mu dodá naději a podpoří ho v jeho trápení, je léčivé.

A na závěr mi dovolte vzpomínku na jeden velmi starý vtip: V čekárně na nádraží je postaven první počítač, který funguje tak, že když se do něj hodí padesátník, tak z něj vyjede lístek, na kterém je uvedeno jméno, adresa, váha a cílová stanice zadavatele.

K počítači přijde muž, vhodí do něj padesátník a dostane lístek: „Jmenujete se Josef Novák, bydlíte v Horní Lhotě číslo 20, vážíte 87 kg, jedete do Plzně, a vlak vám jede za 10 minut“.

Pan Novák žasne, jak to ten počítač všechno ví, hodí tam znovu padesátník, a počítač mu vydá lístek: „Jste Josef Novák, bydlíte v Horní Lhotě číslo 20, vážíte 87 kg, jedete do Plzně a vlak vám jede za 5 minut“. Pan Novák v němém úžasu kouká na lístek a nemůže pochopit, jak je tohle možné.

Tak hodí do počítače potřetí padesátník a dostane následující lístek: Jste Josef Novák, bydlíte v Horní Lhotě číslo 20, vážíte 87 kg, jedete do Plzně, a zatímco tady vyvádíte, tak vám ujel vlak“.

Dejme tedy pozor, aby v tom podstatném, na čem psychiatrie stojí, nám taky neujel vlak.

Zajímavosti – psychiatrie

• Psychiatrie je obor medicíny, který se zabývá duševním zdravím, včetně studia, diagnostiky a léčby duševních poruch. Zahrnuje také poradenství a terapii, které pomáhají lidem vyrovnat se s jejich duševními problémy.

• Termín „psychiatrie“ poprvé použil německý lékař Johann Christian Reil v roce 1808 a pochází z řeckých slov pro „mysl“ a „léčení“.

• První psychiatrickou nemocnicí ve Spojených státech byla Pennsylvánská nemocnice ve Filadelfii, která byla otevřena v roce 1751.

• Nejstarší nepřetržitě fungující psychiatrickou nemocnicí na světě je nemocnice svaté Alžběty ve Washingtonu, D.C., která byla otevřena v roce 1855.

• Koncept „terapie rozhovorem“ vyvinul rakouský neurolog Sigmund Freud na konci 19. století.

• Prvním psychoaktivním lékem byl chlorpromazin, který byl vyvinut v roce 1952 a dodnes se používá k léčbě schizofrenie a dalších duševních onemocnění.

• Autoritativní příručkou pro diagnostiku duševních poruch je Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM). Příručka byla poprvé vydána v roce 1952.

• Existuje řada organizací, které se věnují pomoci lidem s duševním onemocněním, včetně Národní aliance pro duševní nemoci, Americké psychiatrické asociace a Americké akademie dětské a dorostové psychiatrie.

Psychiatrie je důležitý lékařský obor, který pomohl nespočtu jednotlivců a rodin zvládnout problémy s duševním zdravím.

Co je to umělá inteligence?

Umělá inteligence (AI) je rychle se rozvíjející technologický obor, který slibuje revoluci v životě lidí. Ačkoli je umělá inteligence známá již několik desetiletí, v poslední době se výrazně prosazuje jak ve výzkumu, tak v komerčních aplikacích.

• AI je všude
  AI se používá v mnoha každodenních aplikacích, od virtuálních asistentů ovládaných hlasem, jako je Siri nebo Alexa, až po autonomní vozidla a rozpoznávání obličejů. AI se používá také ve zdravotnictví, finančnictví, marketingu, právu, vzdělávání a mnoha dalších odvětvích.

• AI se neustále učí
  Systémy AI se neustále učí a přizpůsobují svému prostředí. Děje se tak prostřednictvím procesu „strojového učení“, kdy jsou systému poskytnuta data a následně se z nich pomocí algoritmů učí. Díky tomu se systémy AI postupem času stávají přesnějšími a efektivnějšími.

• Umělá inteligence dokáže porazit lidi ve hrách
  Umělá inteligence již porazila člověka ve složitých hrách, jako jsou například šachy. To je možné díky schopnosti systému AI analyzovat data a rozhodovat se rychleji než člověk.

• AI se stává stále lidštější
  Výzkumníci pracují na vytvoření systémů AI, které dokáží myslet a jednat jako lidé. To zahrnuje schopnost chápat emoce a činit etická rozhodnutí.

• Umělá inteligence dokáže vytvářet umění
  Systémy AI se již používají k vytváření umění, například hudby, obrazů, a dokonce i poezie. To se děje tak, že se systémy AI trénují na souborech dat uměleckých děl vytvořených lidmi a poté se systém AI nechá vytvořit vlastní jedinečná díla.

• AI má „svědomí“
  UI může být naprogramována se „svědomím“, což znamená, že může být naprogramována s etickými zásadami, které řídí její rozhodovací proces. To lze využít k zajištění toho, aby systémy AI činily rozhodnutí, která jsou v souladu s lidskou etikou.

To je jen několik z mnoha fascinujících faktů o umělé inteligenci. S dalším vývojem této technologie jistě přijdou další průlomové objevy v oblasti AI. Možnosti AI jsou skutečně neomezené.

ZDROJE:

psychiatrie, lékař, počítač, vztah, zobrazovací technika, diagnostika, psychofarmakologie