Na klienta zaměřená psychoterapie Carla R. Rogerse

Psychoterapeutický přístup zaměřený na člověka vytvořený Carlem Rogersem je bezesporu jedním z největších příspěvků v psychoterapii. Čím se vyznačuje terapie jednoho z nejvýznamnější představitelů humanistické psychologie?

Kdo byl Carl Rogers?

Carl Rogers je jednou z nejvýznamnějších osobností v dějinách psychologie. Byl to humanistický psycholog, který byl hlavním zastáncem přístupu zaměřeného na klienta. Jeho teorie měly zásadní vliv na rozvoj psychoterapie i dalších oblastí psychologie.

Narodil v roce 1902 v Oak Parku ve státě Illinois. Byl čtvrtým ze šesti dětí a vyrůstal v přísně věřící domácnosti. Byl oddaným křesťanem, navštěvoval teologický seminář a později přestoupil na Wisconsinskou univerzitu. Po dokončení bakalářského studia pokračoval Rogers v doktorském studiu psychologie na Kolumbijské univerzitě.

Během své kariéry Rogers hojně psal o svých teoriích humanistické psychologie. Věřil, že všichni lidé mají vrozenou schopnost seberealizace a že tuto schopnost lze realizovat prostřednictvím procesu terapie. Byl zastáncem přístupu zaměřeného na klienta, který zdůrazňoval význam nedirektivního poradenství.

Tento přístup se zaměřoval na vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí, v němž by klient mohl svobodně zkoumat své pocity a myšlenky.

Kromě své práce v oblasti psychologie byl Rogers také známým lektorem a učitelem. Vyučoval na několika univerzitách a na mnoha dalších přednášel jako hostující lektor. Napsal mnoho vlivných knih a článků, mimo jiné „On Becoming a Person“ a „Client-Centered Therapy“.

V roce 1980 byl vyznamenán Prezidentskou medailí svobody a v roce 1987 obdržel jako první psycholog od Americké psychologické asociace cenu za významný odborný přínos psychologii. Zemřel v roce 1987, ale jeho odkaz žije dál. Jeho teorie a myšlenky měly velký vliv na rozvoj moderní psychoterapie a budou i nadále určovat směr terapeutů a poradců po mnoho dalších let.

Psychoterapie

Psychoterapie je forma psychologické léčby, která zahrnuje použití psychologických principů a technik, které pomáhají lidem pochopit a řešit jejich duševní problémy. Jedná se o proces spolupráce mezi terapeutem a klientem, jehož cílem je prozkoumat myšlenky, pocity a chování a získat vhled, zvýšit sebeuvědomění a identifikovat vzorce chování.

Používá se k léčbě různých duševních problémů, včetně deprese, úzkosti, posttraumatické stresové poruchy, fobií, zneužívání návykových látek, poruch příjmu potravy a vztahových problémů. Lze ji použít jako krátkodobou léčbu konkrétních problémů nebo jako dlouhodobou léčbu složitějších problémů.

Cílem psychoterapie je pomoci klientovi prozkoumat a pochopit jeho myšlenky, pocity a chování, aby mohl provést změny ve svém životě. Pomáhá identifikovat základní příčiny jejich problémů a poskytuje příležitost k rozvoji nových dovedností a strategií zvládání.

Při psychoterapii terapeut obvykle vytvoří pro klienta bezpečné a podpůrné prostředí. V závislosti na potřebách klienta použije různé techniky, například kognitivně-behaviorální terapii, psychodynamickou terapii a interpersonální terapii.

Terapeut bude s klientem pracovat na identifikaci hlavních příčin jeho problémů a na vypracování cílů a strategií, které klientovi pomohou dosáhnout požadovaných výsledků.

Psychoterapeutický přístup

Psychoterapeutický přístup je souhrnný pojem pro celou řadu terapií používaných k léčbě duševních problémů. Cílem psychoterapeutických přístupů je pomoci jednotlivcům porozumět jejich pocitům a chování, vyrovnat se se stresem a provést změny vedoucí ke zlepšení jejich života.

Teno přístup vychází z myšlenky, že psychické problémy mají jak biologické, tak psychologické složky. Biologické složky se týkají fyzických aspektů poruchy, jako jsou hormony, neurotransmitery a genetika. Psychologické složky se týkají duševních a emocionálních aspektů poruchy, jako jsou myšlenky, přesvědčení a interakce s ostatními lidmi.

Psychoterapeutické přístupy se používají, jak už zaznělo, k léčbě široké škály duševních problémů, jako jsou deprese, úzkost, bipolární porucha, posttraumatická stresová porucha (PTSD) a zneužívání návykových látek. Konkrétní techniky používané v psychoterapeutických přístupech se liší v závislosti na typu léčené poruchy a konkrétních cílech léčby.

Mezi běžné psychoterapeutické přístupy patří kognitivně-behaviorální terapie (CBT), dialektická behaviorální terapie (DBT) a terapie přijetí a závazku (ACT). Tyto přístupy využívají techniky založené na důkazech, které pomáhají jedincům identifikovat a zpochybnit neužitečné myšlenky a přesvědčení, rozvíjet zdravější dovednosti zvládání stresu a změnit jejich chování.

Kromě toho tyto přístupy často zahrnují zkoumání minulých zkušeností a vztahů člověka, aby získal náhled na to, proč má v současnosti potíže. Díky tomuto procesu mohou klienti získat vhled a porozumění a vyvinout strategie pro zvládání svých emocí a chování.

Celkově lze říci, že psychoterapeutické přístupy mohou být velmi užitečné při léčbě problémů s duševním zdravím.

Techniky používané v těchto přístupech jsou založeny na důkazech a v mnoha případech se ukázaly jako účinné. Pokud se potýkáte s problémy s duševním zdravím, je důležité vyhledat pomoc kvalifikovaného odborníka na duševní zdraví, který vám pomůže najít ten správný přístup pro vaše potřeby.

Člověk je dobrý

V televizi byl vysílán pořad Terapie, kde hlavní postava terapeuta o sobě říká, že je rogerián. Co to tedy je? Základem tohoto přístupu je kladení důrazu na osobní růst v autentickém vztahu s terapeutem a na bezmezném přijetí.

Terapeut respektuje klienta, jeho individualitu a jedinečnost. Bere ho takového, jaký je, se všemi klady i zápory. Navazuje s ním velmi intimní vztah, ve kterém se klient pomalu otevírá a nebojí se otevřeného projevování svých emocí.

Podle Rogerse je jeden z hlavních motivačních faktorů v životě člověka sebeaktualizační tendence, která v nás vzbuzuje snahu o duchovní růst a rozvíjení vztahu k ostatním lidem. Rogers měl velmi optimistický pohled na člověka. Říká, že každý člověk je vrozeně dobrý.

Až později vlivem tlaků společnosti se stává nepřátelský a egoistický. Proto při svých terapeutických sezeních vytvářel atmosféru chápající, důvěrnou a bezvýhradně přijímající ke svému klientovi.

Sedmidílná stezka ke štěstí

Aby se klient stal plně fungujícím a dostáhl stavu vnitřní kongruence, neboli souladu a celistvosti, prochází v terapii sedmi stádii:

1. Nejprve klient klade odpor, má na sebe i na svět vytvořený pohled, který je takřka neměnný. Není si schopen uvědomit si své vlastní prožitky ani potřeby a nepřipouští si jakoukoli změnu.
2. Člověk ve druhém stádiu už není tak strnulý a mluví o vnějších událostech, o druhých lidech a také mluví o svých pocitech. Zatím je však neprožívá, spíše je popisuje jako nějakou věc.
3. Ve třetím stádiu již klient pociťuje terapeutovo přijetí ve větší míře a začíná mluvit o svých pocitech a prožívání z minulosti. Je schopen si připustit změnu a své názory již nepokládá za něco pevně daného.
4. V dalším, čtvrtém, stádiu se klient začíná zaměřovat na své aktuální pocity, které bývají v rozporu s dřívějším způsobem prožívání a je z toho zmaten. Může mít ze změny stále strach, ale uvědomuje si, že je nezbytná. Pomalu začíná přebírat zodpovědnost za své problémy.
5. Páté stádium se vyznačuje klientovým přijímáním svých současných emocí za své vlastní a přijímáním odpovědnosti za své chování. Už nepřisuzuje chyby jen ostatním, ale hledá chyby i u sebe. Objevuje se také touha být sám sebou.
6. Podle Rogerse je šesté stadium rozhodující, protože se klient naučil prožívat své pocity aktuálně, tady a teď. Už se svých pocitů a prožitků nebojí a přijímá je za své. Tato změna může být mnohdy velice bolestná a doprovázena slzami.
7. Poslední sedmé stádium je cílem psychoterapie, kde klient již dosáhl stavu vnitřní kongruence. Stává se plně fungující osobou, která aktuálně cítí a prožívá. Člověk je empatický, svobodný a projevuje se u něj tendence k neustálému osobnímu růstu. Zároveň s tím se zlepší i fyzické zdraví, protože většina zdravotních problémů je spojena s psychickým stavem jedince.

Na člověka zaměřená psychoterapie měla velký vliv na rozvoj psychoterapie jako takové. Tento přístup změnil náhled na terapeutický vztah i v ostatních přístupech a posunul je tak o něco dále, zejména v uznávání důležitosti empatie a přijímání klienta jako sobě rovného.

Nevýhodou tohoto směru by snad mohlo být ulpívání na tradici v přístupu. Rogers psal své formulace v kontextu jeho doby a tak je potřeba brát tuto skutečnost v potaz a přehodnocovat je z pohledu nejnovějších poznatků současné psychologie.