Miluji tě k zbláznění

Vztahy jsou pro každého z nás v životě velmi důležité. Mohou (a dokonce by měly) nás obohacovat, usnadňovat nám životní pouť a podněcovat nás k dalšímu rozvoji. I zde je však pravdivé heslo „všeho s mírou“, což je pro osoby citově závislé zcela neznámý stav.

Když se řekne závislost, tak si většina lidí představí alkohol nebo drogy. Veskrze tedy negativní asociace. Se slovem láska máme spojenou růžovou, srdíčka, držení se za ruku či tlusté andělíčky. Ale i takto pěkné slovo či pocit se může stát předmětem nezdravé touhy. Výsledky mohou být podobné jako u abstinujících feťáků – úpadek tělesný i fyzický, bolesti, degradace osobnosti. Tento bohulibý cit je koktejlem emocí a hormonů. Je to jedna velká chemická reakce. Tak pozor na toxicitu, která si říká citová závislost.

Co je citová závislost? 

Emoční závislost je typem nahromadění nezdravých vazeb a emočních reakcí, které se projevují opakovaným vystavením zdánlivě neškodným situacím, což může vést k různým psychickým a fyzickým problémům v každodenním životě. 

Emocionální závislost lze definovat jako opakované kladení nepřiměřeného důrazu na emocionální následky nebo reakce na každodenní situace. Jinými slovy, jedná se o hromadění negativních emočních prožitků na každodenní situace

Emoční přídatnost může mnoho lidí prožívat různými způsoby. V některých případech může být tak nenápadná, jako jsou potíže ve vztahu k druhým lidem nebo váhavost při zapojování se do nových aktivit. U jiných může toto nahromadění negativních emočních reakcí přerůst až v pocity úzkosti, paniky, deprese, vlastní nedostatečnosti nebo viny. 

Mnozí jedinci si zpočátku neuvědomují, že neustále prožívají emocionální závislost. Mohou zjistit, že se v určitých situacích cítí jinak nebo že se jim jejich reakce na zážitky zdají nepřiměřené

V těchto případech by měli věnovat pozornost svým narůstajícím pocitům úzkosti a nepohody, protože to mohou být příznaky akutního případu emočního přídatku. Jedinci s emoční adicí se navíc mohou „vymknout kontrole“ – to znamená, že se mohou ocitnout ve spirále silných emocí, které nelze zastavit. 

Nejistota ve vztahu se může projevovat v různých formách, včetně nadměrného lpění, separační úzkosti, neschopnosti uklidnit se, potíží s navazováním vztahů s ostatními apod. 

Toxické vztahy nekončí dobře.

Potřebuji další dávku tebe!

Kdyby vám někdo nabídl právě teď pervitin nebo jed na krysy, většina by odmítla. Přijde nám to logické. Vždyť by mi to zničilo život. Tak proč se necháváme ničit od druhých, které milujeme? Pozor na vztahy, kde se věta „dám za tebe život“ zcela naplňuje.

Jedná se o vztahy založené na nepříjemné nerovnováze, tedy opaku harmonie a stability. V tom se dobře nežije nikomu. Partner s menší potřebou lásky má ve vztahu větší převahu a moc. Ovládá ho, řídí. Můžeme si ho představit jako dealera „lásky“. Zákonitě tu tedy musí být protipól v podobě odběratele – a tím je narkoman neboli citově závislý člověk

Typickými rysy jsou:

  •  nízké sebevědomí
  • neznalost sebe sama
  • strach z opuštění
  • těžko popsatelná úzkost prakticky ze všeho, co se vztahu dotýká

Ale tím to nekončí. Jakmile zbožňovaný či milovaná odejdou z jejich života, podléhají citově závislí lidé naprostému emočnímu zoufalství. Nevědí, jak dál. Jejich štěstí stoprocentně a jedině závisí na druhém. Zcela se mu odevzdali, podrobili. On/ona vždy určoval pravidla hry.

Tento typ „vztahu“ poskytne nejistému člověku prchavou iluzi okamžiku, kdy se cítí o maličko méně špatně, než jindy. Daň za tuto chiméru je však velice tvrdá. Citová závislost je protikladem k sebelásce

Závislí mají dojem neustálé prázdnoty. Jejich touha po lásce je nutkavá a často neukojitelná, a to i přes to, že mají vztah. Stávají se snadno zneužitelnými a manipulovatelnými. Za trochu lásky by šli více než jen světa kraj. Často dochází až na samý okraj svých vlastních sil a možností. Jejich svoboda je v rukou protějšku. 

Citově závislí lidé jsou tedy vězni vlastního vztahu bez identity a důstojnosti. Ztraceni v poušti, kdy každé zrnko písku je jejich osobnost roztříštěná v důsledku ponižování se a neustálého lpění na druhém.

Vždyť ho mám jen ráda, to jsem jako závislák?

Je rozdíl mezi „mít rád“ a nadměrnou fixací, upnutím se, posedlostí druhým. To je pouze honba za přeludem něčeho, co podle citově závislého lásku připomíná. Jako při každé závislosti se však jen snaží uspokojit své potřeby – bohužel špatným směrem. 

Již Maslow definoval jako základní potřebu pocit sounáležitosti, bezpečí a jistoty. Nikdo nám však nemůže dát tolik, kolik si zasloužíme, kolik chceme. Není to o druhém.

Citově závislý vynakládá všechen svůj čas a energii na řešení sebemenších nepodstatných problémů. Často podléhá přehnanému smutku, je přemrštěně citlivý, vše ho rozhodí. Na pořadu dne – neustálé emoční výkyvy. A nedej bože, když druhý neprojevuje lásku stejnou měrou a intenzitou, jako sám citově závislý (což mnohdy ani není reálné). Ten ihned spatřuje hrozbu na obzoru a podniká záchranné akce, přemýšlí dnem i nocí, co je špatně, jak to vylepšit.

To vše hlavně proto, aby se spasil před uvržením do inferna, které pro něj představuje vidina trávení času pouze sám se sebou. Jedná se o kontinuální vnitřní mučení, pnutí a sžírání. Zatímco jeden ve vztahu roste, druhý se ztrácí.

Žít bez tebe? Nikdy!

Ale ano, jde to. Snadno? Ani náhodou. Není to jako vypnout televizi a jít spát. Je to proces, nikoliv událost. Prvním krokem, jako ostatně vždy, je si přiznat, že mám problém a že mě omezuje, že se ho chci zbavit. Je třeba učinit rozhodnutí – zcela vědomě. 

V tomto případě je dobré zahájit tzv. detox. I když to možná ze začátku bude těžké, je důležité vydržet, protože tato očistná kůra stojí za to. Druhý by se neměl stát jediným a absolutním středem našeho vesmíru, abychom kolem něj obíhali. Měl by být jeho součástí, která skvěle doplňuje prostředí, v němž je nám dobře.

Skutečného vztahu lze dosáhnout, pokud jsme zralou osobností. Důležitým krokem je i zvládání samoty. Z té mají lidé veliké obavy. 

Samota nás však může naučit, jak využívat čas pro sebe, věnovat si pozornost a být k sobě vlídní. S tím jde ruku v ruce i umění sebeprosazování. Na to ovšem musíme vědět, kým jsem. Koho chceme přesvědčovat, aby nás miloval, pokud ani my sami se nemáme rádi? 

Je důležité začít u sebe a to tak, že prozkoumáme své nitro. 

Pravidla návratu k sobě lze stručně shrnout takto:

  • přijmout, že ztráty a neúspěchy jsou součástí života
  • mít se rád/a právě proto, jaký/á jsem
  • rozvoj sebeúcty
  • soustředit se na své úspěchy a cíle
  • akceptovat, že není na světě člověk ten, který by se zalíbil lidem všem
  • nebát se vymezit si hranice, ostatní to zvládnou

Zkrátka pokusit se žít tak, abychom na sebe mohli být hrdí každý den a nebyli právě pouze ubožáky přežívajícími svůj mizerný život, kteří jsou podřízeni komukoli za jakoukoli cenu. 

Poznat svou vlastní hodnotu, kterou máme od narození. To je pravá výzva. Pokud si člověk nebude sám řídit život, druzí ho mile rádi budou kočírovat za něj.

Citově závislý je doslova divákem života druhého – a zároveň bohužel jeho největším fanouškem. Stává se jen jeho stínem. Vezmeme-li své štěstí a vložíme-li je do rukou partnera, dříve či později je rozbije. Dejme si sami víc. Tento druh závislosti se živí strachem z opuštění. Přestaňme ho tedy krmit. 

Z citové závislosti na druhých se lze vymanit.

Jak na sebelásku? 

Milovat sám sebe může být obtížný úkol, ale rozhodně je to něco, co nám přinese mnoho výhod. Budování většího pocitu sebelásky a sebeúcty nám přinese pocit bezpečí, klidu a radosti. 

  • Udělejte si čas na poznání sebe sama. Každý den věnujte nějaký čas klidnému přemýšlení o tom, kdo jste, jaké jsou vaše hodnoty, cíle a sny. Oceňte své jedinečné vlastnosti a určete oblasti, ve kterých se rozvíjíte.
  • Jemně si uvědomte své emoce. Prožívání emocí, a to jak těch dobrých, tak těch špatných, je známkou síly. Přiznejte si své pocity tak, jak přicházejí, bez odsuzování. Dovolte si s nimi posedět a pak je nechte odejít.
  • Najděte způsoby, jak se vyjádřit. Dovolte si vyjádřit své pocity zdravým způsobem. Může to být prostřednictvím psaní deníku, umění, rozhovorů s ostatními, a dokonce i fyzickou aktivitou, jako je jóga nebo procházka v přírodě.
  • Chovejte se k sobě laskavě. Naučte se být k sobě soucitní a trpěliví. Zbavte se perfekcionismu. Vězte, že děláte, co je ve vašich silách, a to stačí.
  • Pečujte o své fyzické tělo. Najděte si čas na to, abyste své tělo a zdraví vyváženě a s láskou vyživovali a pečovali o ně. To zahrnuje fyzické cvičení, konzumaci zdravých potravin a dostatek odpočinku.
  • Vytvořte si zdravé hranice. Nastavte si zdravé hranice pro sebe i pro ostatní. Respektujte své vlastní pocity a potřeby a cvičte se v tom, jak říkat ne věcem, které nejsou ve vašem nejlepším zájmu.
  • Odpusťte si. Zbavte se negativních myšlenek a dejte si prostor k chybám. Uvědomte si, že děláte, co je ve vašich silách, a to stačí.
  • Obklopte se pozitivními lidmi a prostředím. Travte čas s lidmi, kteří vás podporují a povzbuzují. Zapojte se do aktivit a skupin, které soustřeďují pozitivní vibrace.
  • Vybírejte si aktivity a zážitky, které vás rozvíjejí. Účastněte se aktivit, které vám přinášejí radost, a věnujte čas péči o sebe sama, například lázeňským pobytům, koníčkům nebo zábavným výletům, jako třeba do nejlepších kaváren v Praze.

A konečně nejdůležitějším krokem je každodenní praktikování sebelásky. Každý den si vyhraďte nějaký čas na to, abyste se cvičili v lásce k sobě samému. Můžete si nastavit upomínky na telefonu nebo si psát milostné vzkazy. Rozhodněte se, že se láska k sobě stane prioritou vašeho života. Díky důslednému úsilí a praxi začnete pozorovat posun ve svém vztahu k sobě samým i ke světu kolem sebe.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang