Co se stane, když se zamiluje pacient do svého terapeuta?

Při psychoterapii se vytváří zvláštní emoční pouto mezi pacientem a terapeutem. Tento jev se označuje jako přenos. Někdy může tento specifický vztah přerůst až v lásku.

Při psychoterapii se vytváří zvláštní emoční vztah pacienta k terapeutovi. Zatímco klient otevřeně vypráví o svých zážitcích, vzniká určité spojení. Tento jev označujeme jako přenos.

Je to psychoanalytický fenomén, který byl popsán Sigmundem Freudem. V rozhovoru mezi analytikem a klientem dochází nevyhnutelně k emoční vzájemnosti, která usnadňuje komunikaci. Přenášení kladných citů na terapeuta představuje pozitivní přenos, u nepřátelských citů je to přenos negativní.

Terapeut jako střed zájmu

Pacient projevuje zájem o osobu terapeuta a o vše, co s ním souvisí. Projevuje vůči terapeutovi city, sympatie až zamilovanost se sexuálním zabarvením. V takovém případě lze hovořit o pozitivním přenosu.

I u mužských pacientů je stejná vazba na lékaře, přeceňování jeho vlastností, přejímání jeho zájmů, žárlivost na všechny v jeho životě.

U mužů se mohou do tohoto pozitivního přenosu promítnout latentní homosexuální tendence. Pod vlivem pozitivního přenosu se pacient ochotně podrobuje léčení.

Význam a podstata přenosu

Přenos existuje u pacienta od počátku léčby a nějakou dobu představuje nejsilnější hnací sílu terapeutické práce. Pacient důvěřuje všemu, co terapeut řekne. Dělá tak za těchto podmínek velké pokroky a jeho stav se zlepšuje.

Pacient přenáší na terapeuta intenzívní něžné pocity, které jsou ale neúměrné skutečné terapeutické situaci. Jakým způsobem se jev projeví, závisí na osobních vztazích obou zúčastněných.

Tyto pocity a vztahy nepramení z přítomné situace a nejsou reakcí na skutečnou osobu psychoterapeuta, ale opakují něco, co se vyskytlo v pacientově minulosti.

Terapeut je pouze obrazem dřívějšího objektu lásky, na nějž měl klient emoční vazbu. Na analytika se tak přenáší i vlastnosti, které ve skutečnosti on sám nemá, i když nic nedělá, respektive o to snáze, že nic nedělá.

Svým neutrálním postojem a chováním se stává jakýmsi bílým projekčním plátnem, na něhož může klient promítat své vztahy. Původní neuróza neboli duševní porucha, která se projevuje pocity úzkosti, tísně a strachu bez vnějšího podnětu, který by je způsoboval, se kterou pacient na začátku nastoupil do psychoterapie, se v průběhu přemění v přenosovou neurózu spojenou s osobou terapeuta.

Není to pacientova dřívější choroba, ale jakási nově vytvořená neuróza, která nahradila tu původní. Pacient si přeje zůstat v léčení, protože uzdravením by se přerušil vztah s terapeutem.

Tato fáze se překoná analýzou a interpretací. Pacientovi je vysvětleno, že jeho city nepocházejí ze současné situace a nepatří osobě terapeuta, nýbrž že jde o opakování dřívějších způsobů chování a přání.

Přenos je v psychoanalýze základním mechanismem léčby a je žádoucí a důležitou složkou terapie. Nevyjasněné vztahy s důležitými osobami z minulosti způsobují klientovi problémy, které se v terapii oživují a za pomoci terapeuta na ně pacient znovu nahlíží z jiné perspektivy a učí se vhodnější vzorce chování, díky kterým lépe zvládá situaci. Tím získává pocit úlevy, což je cílem terapie.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang