18. ledna 2015 22:14 | Klára Kučerová výchova bilingvismus Grammontovo pravidlo
Dnešní doba vyžaduje vychovávat děti tak, aby co nejdříve ovládaly cizí jazyk. Proto rodiče začínají s výukou cizího jazyka u svých dětí už v předškolním věku. Lze jim tyto snahy doporučovat?
České přísloví „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem“, přesně vystihuje jeden z náhledů na bilingvizmus. Bilingvizmus nebo také dvojjazyčnost bývá obecně definován, jako schopnost alternativního užívání dvou a více jazyků pro komunikaci s ostatními v závislosti na situaci a prostředí, ve kterém tato komunikace probíhá. Dřívější názor na věc byl ale velmi kritický. Co ale dvojjazyčnost znamená pro dnešní psychologii?Za několik posledních let došlo k velké proměně světové populace. Ke značnému pohybu obyvatelstva dochází nejen vlivem studijních a pracovních příležitostí. Jako průvodní jev imigrace obyvatelstva tedy můžeme považovat zakládání smíšených manželství a následně dvojjazyčnou (bilingvní) výchovu dětí. Mnoho autorů se již zabývalo otázkami, jak je možné, že člověk může střídat dva jazyky, dokáže mezi nimi přepínat a při tom oběma plynně hovořit a zda může tato schopnost ovlivňovat lidskou mysl a chování, tak jak to říká staré lidové přísloví. Dříve se odborníci domnívali, že dvojjazyčnost může být pro dítě zátěžová, dnes jsou naopak spíše přesvědčeni o jejích výhodách.
Schopností člověka je jazykem nejen mluvit, ale také v něm přemýšlet. Nejčastěji přemýšlíme ve své mateřštině, ale jsou i lidé, kteří v některých situacích přemýšlí cizím jazykem, který mají s danou situací spojený.
Bilingvní výchova
Když se dítě narodí do dvojjazyčné rodiny, neznamená to, že oba jazyky zvládne perfektně. Problém je, pokud to rodiče očekávají. Pak se dítě může dostat do zbytečného stresu. Nejčastěji dvojjazyčná rodina řeší, kdy na dítě začít mluvit druhou řečí. Podle psycholožky Lucie Scholl je nejlepší, když dítě slyší oba jazyky hned od narození a když každý rodič mluví zásadně svojí řečí. Pak se oba jazyky stávají vlastně mateřskými.
Jedna osoba – jeden jazyk
Většina bilingvních rodin se tak snaží v rámci komunikace s dětmi používat tzv. Grammontovo pravidlo, kdy každý rodič od narození důsledně komunikuje s dítětem ve svém vlastním mateřském jazyce. Dítě se postupně naučí vnímat oba jazyky odděleně, oběma mluví plynně a jazyky se mu nepletou. Jedním z problémů této metody je, že některé rodiny považují za velmi neslušné, pokud je toto pravidlo dodržováno i v přítomnosti jiných osob, které jazyku nerozumí.
Jeden jazyk ale většinou bývá silnější a jeden slabší. Tato dominance se ale může během vývoje měnit. Ve slabším jazyce se může u některých předškoláků vyskytovat koktání. Vzniká zejména proto, že dítě už rychle myslí, chce toho říci hodně, ale ve slabším jazyce ještě není řečový projev tak rozvinutý. Chybí i slovní zásoba. Když se pak slabší jazyk zlepšuje, koktání zpravidla samo vymizí. Důležité je, aby rodiče jazyky nemíchali a na dítě se vždy obraceli jen ve svém jazyce.
Výhody bilingvismu
Děti mluvící dvěma jazyky bývají často vnímavější a otevřenější, protože musí častěji vyhodnocovat, jak mluví jeho partner v rozhovoru. To je dobrý trénink pro mozek. Děti díky tomu mají tvořivější myšlení a jsou citlivější v komunikaci. Bilingvisté také dovedou lépe uvažovat o povaze a funkci jazyka a snadněji se učí další řeč.
Nevýhody časné výuky jazyků
V případě, že v rodině není jeden z rodičů cizinec, děti často nevědí, proč na ně matka či otec najednou mluví cizím jazykem. Mohou být zmatené a dochází u nich k opoždění řeči. Mnohdy mají ještě v předškolním období problémy s výslovností, šišlají, neumějí hlásku r či ř. Některé děti mohou na časnou výuku cizího jazyka reagovat regresí – zpožděním vývoje. Často také dochází k interferenci, tedy přenášení slov, hlásek či pravidel z jednoho jazyka do druhého. Vnitřní řeč – myšlení je tak komplikovanější a přináší i mnoho dalších problémů třeba v komunikaci s vrstevníky či dospělými.
Pokud se rozhodnete pro bilingvní výchovu dítěte, je důležité mít reálná očekávání. Stačí, když na děti nebudeme zbytečně „tlačit“ a čekat, že se oběma jazykům naučí velmi rychle a stejně dobře, ale necháme jim na výuku čas a prostředky. Rodič může riskovat a obrazně dítě „hodit do vody“. Pokud ale uvidí, že se v ní „topí“, musí jej včas vytáhnout. Psychologové proto rodičům doporučují, že pokud si zmatenosti povšimnou, je důležité k dítěti změnit svůj přístup a potíže brzy odezní. Pokud budou rodiče citliví, sami rozpoznají, kdy je toho na dítě již dost.
ZDROJE:
Morgensternová, M., Šulová. L., & Scholl. L (2011). Bilingvismus a interkulturní komunikace. Praha: Woltes Kluwer Česká RepublikaŠtefánik, J. (2000). Jeden človek, dva jazyky: Dvojjazyčnosť u detí – predsudky a skutočnosti. Bratislava: Academic Electronic Press.
Šulová, L., & Bartanusz, Š. (2003). Dítě vyrůstající v bilingvní rodině. In Mertin, V. & Gillernová, I. (eds.) Psychologie pro učitelky mateřské školy. Praha. s. 175-176.