Když je sláva nebezpečná…

V 90. letech se v Americe začal objevovat čím dál větší počet případů masového střílení. Studie ukazují, že jedním z podstatných důvodů je sláva a pozornost, která je těmto událostem věnována v médiích.

Především je pak na vině pozornost, které se následně dostává i samotným střelcům. Jedním z jejich motivů, proč páchat tyto činy, je totiž samotná vidina mediální slávy.

Co by se tedy stalo, kdyby se média mezi sebou dohodla a přestala zveřejňovat jména pachatelů, přestala budit hrůzu jejich činy a hledat senzaci v teroru, který způsobili?

Místo toho by věnovala například více času informacím o obětech a z činu by nedělala několikadenní senzaci… A bylo by to vůbec možné?

Tohle je můj mazlíček

V dnešním internetovém světě, kdy si člověk dokáže potřebné informace najít sám i bez pomoci televizních zpravodajů se to jeví jako celkem nereálné.

Útoky v západní Evropě však ukazují, že i obyčejní lidé mohou chápat závažnost tohoto kroku. Po útocích v Bruselu a v Nice byli občané požádáni, aby nerozšiřovali informace o útocích během policejního pátrání.

Na sociálních sítích tak vznikla akce, kdy lidé zveřejňovali vtipné fotky svých domácích mazlíčků. Účelem bylo zmást, zesměšnit, zamezit šíření nevhodných a kontraproduktivních informací při pátrání a odvést pozornost k jiným tématům. Povedlo se a ještě s noblesou…

Nejen terorismus

Pro terorismus (především pro džihádismus) jsou média dobrá spíše pro šíření strachu a paniky. U jednotlivých střelců, kteří nemusí být napojeni na žádné organizace, jsou motivy ke střílení jiné a stejně tak je jiná i úloha médií.

Ukázalo se totiž, že střelci v Americe mají společných několik rysů. Jde o sociální izolaci, depresi a narcismus. A právě tento povahový rys dokáží média uspokojit. Pachatel totiž očekává, že díky svému činu se mu dostane náležité pozornosti a slávy, o kterou tolik stojí, a které se mu nedostává.

Proč právě 90. léta?

V 90. letech se začal tento trend rozšiřovat čím dál více. Důvod je nasnadě. V té době totiž docházelo i k velkému rozkvětu médií. Vznikalo 24-hodinové vysílání zpravodajských stanic, rozšiřoval se internet a přístup k informacím začínal být čím dál snazší.

A tím pádem i popularita – jak negativní, tak pozitivní – mohla rychle stoupat. Obecně je známo, že to, co lidi nejvíce ve zpravodajství zajímá, jsou dvě témata: násilí a sex.

Média to vědí a masové útoky jsou pro zpravodajství tím pádem lehkým způsobem, jak přitáhnout diváky a čtenáře. Stejně tak vznik různých sociálních médií, které mají tendenci soustředit pozornost spíše na viníky, než na oběti přispěl k touze po zviditelnění a slávě.

Co by se stalo, kdyby…

Lidé měli možnost shlédnout v televizi debatu na podobné téma. Moderátor zpráv se proti námitce, že je nevhodné zveřejňovat o pachatelích mnoho informací, ohradil v tom smyslu, že média jsou informačním zdrojem a že občané mají právo vědět, co se děje.

Stalo by se nám ale něco, kdybychom neznali jména a tváře vrahů? Přišli bychom o něco nepostradatelného? Další námitkou moderátora byla konkurence – pokud jedno zpravodajství informace nezveřejnění, neprosákne informace na povrch jinudy?

Lze se domluvit?

To je již otázka o lidském rozumu a snahy něco řešit. Stav, kdy by se domluvila televizní, rozhlasová i tištěná média všech různých charakterů (od těch důvěryhodnějších až po ty bulvární) by byl celkem obtížně dosažitelný.

Obzvlášť pokud k nim přidáme i uživatele sociálních sítí, kteří si dnes již mohou sami najít a šířit téměř jakékoliv informace. Útoky v západní Evropě nám ale ukázaly, že když se chce, všechno jde… Tak třeba to jednou půjde.

Mentalita násilí ve školách

U všech skupin žáků se mezi pěti nejčastějšími důvody k násilí bez ohledu na to, jaké proměnné byly použity k analýze dat, objevily tyto: pomsta těm, kteří jim ublížili; ostatní děti si je dobírají, dělají si z nich legraci nebo je šikanují; neváží si života a jsou obětí zneužívání.

Na konci žebříčku důvodů se shodně umístily tyto důvody: nudí se; bojí se o vlastní bezpečí a ostatní je nabádají ke střelbě.

Pokud se podíváme na průměry odpovědí, které studenti uvedli u každého z 16 důvodů, získáme podobný obrázek. Na prvních čtyřech místech se umístily tyto důvody:

  • Ostatní děti se jim posmívají, dělají si z nich legraci nebo je šikanují.
  • Chtějí se pomstít lidem, kteří jim ublížili.
  • Neváží si života.
  • Staly se doma obětí fyzického násilí.

V pořadí se objevily určité rozdíly v závislosti na pohlaví. Chlapci uváděli těchto pět nejčastějších důvodů: mstít se těm, kteří jim ublížili; ostatní děti si je dobírají, posmívají se jim nebo je šikanují; neváží si života; mají psychické problémy a doma se stali obětí fyzického násilí.

U dívek byly hlavními důvody tyto: ostatní děti se jim posmívají, dělají si z nich legraci nebo je šikanují; chtějí se pomstít těm, kteří jim ublížili; doma se staly obětí fyzického týrání; neváží si života; a doma byly svědky fyzického týrání.

© 2023 Vozo.cz | Nakódoval Leoš Lang