Když člověk jedná podle druhých aneb reálné důsledky vlivu skupiny

6. března 2015 20:01 | Eva Kulhánková manipulace sekta bystander efekt

Jak nás ovlivňuje přítomnost ostatních? Jak se můžeme stát obětí skupiny? Proč se stáváme tak trochu jiným člověkem, když nejsme sami? Ale hlavní otázka zní, v jakých situacích nás může skupina ovlivnit?

Manipulace v sektách

manipulace = snaha o působení na myšlení druhé osoby či více osob

Možná jste na vlastní kůži zažili, co je to být členem nějaké sekty. Sekty jsou všude kolem nás. Pořádají přednášky a výcviky, které jsou samozřejmě zdarma. Přijdete tam a na stolech leží letáčky s nápisy jako: „chcete být lepším člověkem“, „chcete být šťastný“. Potom skupina dobře organizovaných lidí chodí kolem vás, zajímá se o vás, snaží se ve vás navodit pocit sounáležitosti a naděje na lepší život. Aneb když ptáčka lapají, krásně mu zpívají. Chování členů sekty se ale postupem času změní. Z chvály se stanou nádavky a neustálé narážky na vaše nedostatky. Začnete se cítit provinile a naslouchat tomu, jak se zlepšit. Tím začnete naslouchat řeči sekty a přestanete pomalu vnímat svět kolem sebe. Přitom je vám opakováno, že jste vybraná skupina, jste výjimeční. To navodí ještě větší pocit sounáležitosti se skupinou. Vedoucí sekty se snaží zdůrazňovat skupinu jako celek, aby si člověk neuvědomil svojí individualitu a nezačal samostatně přemýšlet.
Vypadá to hrůzostrašně? Proč „oběti“ sekt neodejdou? Je to především strach z vyloučení, který jim brání. Zpřetrhané vazby s dřívějším světem se jen těžko vrátí do starých kolejí. Nové vazby budou ztraceny, protože pokud odejdete, zvolíte si život vyhnance. Možná je v tom ale i nechuť přiznat, že jsme si vybrali špatnou cestu.

Rozhodně zde nechci říct, že všechny sekty jsou špatné. Věřím tomu, že pokud je člověk ve svízelné situaci, tak mu sekta může i hodně nabídnout. Jen je potřeba dávat pozor a nenechat se nalákat na med.

Hlavně si zachovat tvář, aneb bystander efekt

bystander efekt = efekt přihlížejícího

Jednoduše se bystander fenomén dá popsat jako neposkytnutí pomoci, pokud jsou na místě přítomny i další osoby. Proč místo toho, aby se zvýšila pravděpodobnost poskytnutí pomoci, se sníží? Proč pomůžeme spíše, když jsme sami?

• Pluralistická ignorace
pluralistická ignorace = vyhodnocení situace ostatními jako nenaléhavé
Představme si situaci. Jdeme obvyklou cestou do práce a na ulici uvidíme ležet člověka v roztrhané bundě a otrhaných teplákách. Jak byste zareagovali? Kolem je mnoho lidí, proč mu nikdo nepomůže? Lidé kolem si zřejmě myslí, že je to „jenom“ opilý bezdomovec. Proč bych tedy zrovna já měl/a pomáhat takovému člověku? A když si tuto otázku položí každý, kdo prochází, výsledkem je, že se nestane nic, tedy nastane pluralistická ignorance.

• Rozložení odpovědnostiZnáte to, když jste svědkem nehody? Když osm lidí stojí okolo oběti a nikdo jí neposkytne první pomoc? Všichni se vystrašeně dívají a zaraženě stojí? Jak je to možné? Je to vlivem rozložené odpovědnosti. Pokud bychom byli sami, pak pomoc poskytneme zcela určitě, protože my budeme cítit odpovědnost za to, zda oběť přežije, nebo ne. Pokud ale nejsme svědky nehody sami, potom necítíme tak silnou povinnost cokoli udělat. Očekáváme, že to udělá někdo jiný. Pokud někdo udělá první krok a začne pomáhat, potom se jakoby kouzlem situace změní. Všichni jsou najednou schopni poskytnout pomoc a být užiteční.

Samozřejmě jsou zde i další faktory přispívající k tomu, zda pomůžeme, a to je například vztah k oběti, nebezpečnost situace, čas a místo atd.

Celé je to ale vlastně o tom, jak vyhodnotíme situaci. Situace, ve kterých se nacházíme, většinou nebývají jednoznačné. Nevíme, zda je člověk opilý, nebo nemocný. Zda se dva hádají, nebo se jedná o domácí násilí. Zde ale tkví kámen úrazu. Nic neuděláme, pokud si toho druzí nevšímají. Proč? Protože si chceme zachovat tvář. Nechceme se ztrapnit. Nechceme ztratit svůj sociální status. Problém je ale v tom, že ostatní to mají stejně. Čekají na to, jak se zachovají ostatní. Pokud jsou ostatní neutrální, proč by se do něčeho měli pouštět oni sami?Měli bychom si ale uvědomit, co je v sázce. Jde tu přece o život člověka. A co když se my sami jednou ocitneme v roli oběti? Co když kolem nás bude tolik lidí a nikdo nám nepomůže?

Ale nezoufejte! Dobrá zpráva je, že efekt přihlížejícího se dostává do světa. Lidé ho znají. A bylo experimentálně zjištěno, že pokud lidé vědí o tomto fenoménu, tak ve většině případů poskytnout pomoc bez ohledu na velikost skupiny. A pokud se přece jenom ocitnete v roli oběti, kdy kolem vás bude osm lidí, ukažte na jednoho z nich a řekněte „ty udělej tohle, ty tamto“. Člověk pak chce splnit úkol, který dostal. Proto se vyvarujte vět jako: zavolejte NĚKDO „záchranku“. Je to příliš neurčité a povel se rozloží mezi lidi okolo vás. A nakonec nikdo neudělá nic.

ZDROJE:

Fischer, P., Krueger, J. I., Greitemeyer, T., Vogrincic, C., Kastenmüller, A., Frey, D., & … Kainba-cher, M. (2011). The bystander-effect: A meta-analytic review on bystander intervention in dange-rous and non-dangerous emergencies. Psychological Bulletin, 137(4), 517-537. doi:10.1037/a0023304Kyjovská, M. (2011). Psychická manipulace členů v sektách (Master´s thesis). Tomas Bata Uni-versity, Zlín, Czech Republic. Available February 3, 2015 from http://dspace.k.utb.cz/bitstream/handle/10563/18561/kyjovsk%C3%A1_2012_dp.pdf?sequence=1.Nakonečný, M. (2009). Sociální psychologie. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 498 s.) Praha: Academia.

Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. (Vyd. 3., přeprac., 884 s.) Praha: Portál.