Fobie

Strach z nebezpečných věcí je součástí života lidí. Co se ale stane, pokud je strach příliš silný a vede k tomu, že se jedinec musí vyhýbat věcem či situacím, kterých se obvykle lidé nebojí? Omezuje-li významně strach náš život, jedná se už o fobii.

Fobie je chorobný strach z určité osoby, zvířete, předmětu, jevu, situace a bývá doprovázen úzkostí. Jde o iracionální nutkavý strach z určitých předmětů nebo určitých situací.

Podoby a příznaky

Fobie jsou duševní poruchy, při kterých je úzkost vyvolána pouze nebo převážně určitými dobře definovanými situacemi, které v daném okamžiku nejsou nebezpečné.

Jedinec si obvykle uvědomuje, že jeho strach je nepřiměřený nebo nesmyslný vzhledem ke skutečné nebezpečnosti dané situace nebo daného objektu, ale přesto prožívá úzkost, kterou lze zmírnit pouze tím, že se vyhýbá objektům a situacím, z nichž má strach.

Tento strach se pohybuje v rozmezí od silné úzkosti po paniku, ve kterou často přechází. Tyto nepříjemné pocity, které fobie vzbuzuje, vedou k charakteristickému vyhýbání se takovým situacím či objektům, aby tomuto stavu jedinec předešel.

Případně může dané okolnosti překonávat, ale s obavami a strachem. Může se v dané situaci obracet k objektu, který ho uklidňuje.

Očekávání fobické situace vede zpravidla ke vzniku anticipační úzkosti. Anticipační úzkost lze charakterizovat jako úzkost z očekávání. Člověk má strach z něčeho, co má přijít.

Typickým anticipačním strachem je tréma, ale vyskytuje se i u panické poruchy v podobě obavy z dalšího prudkého náporu strachu.

Někdy může člověk trpět jednou specifickou fobií a být přitom zcela v pořádku v jiných směrech, jindy se přidávají další symptomy jako třeba vnitřní napětí a pocity úzkosti.

Příznaky fobie mohou mít různou podobu, například palpitace (rychlé a nepravidelné bušení srdce) nebo pocit mdloby. Často se fobická úzkost vyskytuje současně s depresí.

Fobie jsou často spojeny se sekundárním strachem ze smrti, ze ztráty kontroly nebo ze zešílení. Strach bývá u fobií někdy natolik silný, že zasahuje do každodenního života, což vede k celé řadě problémů.

Příkladem fobie může být člověk, kterému strach z davu nedovolí chodit do kina či se pohybovat po přeplněných chodnících, přičemž je tomu každý den nedobrovolně vystaven.

Druhy fobií

Většina lidí má z něčeho iracionální strach, například je běžný strach z hadů, hmyzu a výšek. V omezené míře se dá alespoň jedna najít u každého.

Avšak strach není obvykle diagnostikován jako fobická porucha, dokud vážně nenarušuje běžný život člověka. Rozhodující roli hraje druh a intenzita fobie.

Fobie se rozdělují na tři hlavní fobické poruchy. Jsou jimi:

• agorafobie
• sociální fobie
• specifické fobie.

Pojem agorafobie se obecně užívá pro označení obavy z otevřeného prostranství. Ale pod tento pojem je zahrnut strach z většího množství situací.

Může se jednat o prostory, kde je více lidí (kino, ulice, obchody, dopravní prostředky) nebo naopak místa, kde je pacient sám (v autě či doma). Jde spíše o strach z míst, kde by nebyla rychle dostupná pomoc.

Tyto obavy mohou způsobit, že se jedinec dokonce bojí opustit domov.

Lidé trpící sociálními fobiemi pociťují v sociálních situacích značnou nejistotu a mají přehnaný strach, že se ztrapní. Jedinec se snaží vyhýbat situacím, ve kterých by ho druzí mohli hodnotit.

Mezi nejčastější obtíže patří strach z vystupování nebo stravování na veřejnosti.

Specifická fobie je chorobný strach z určitého objektu, zvířete nebo situace. Předmět fobie může mít různou podobu. Příkladem je strach z hadů, výšek, uzavřených prostorů a tmy.

Mezi nejčastější formy léčby fobie patří psychoanalýza a u vnímavých jedinců také hypnóza.

Hypnóza

Hypnóza, odvěký fenomén, se používá již po staletí, aby pomohla lidem změnit jejich chování a zlepšit jejich život. V posledních letech je stále populárnější jako nástroj osobního růstu a sebezdokonalování.

S tím, jak se její používání rozšiřuje, se rozšiřují i výzkumy a studie, které byly provedeny za účelem vyhodnocení její účinnosti.

Jde o změněný stav vědomí, při kterém je vědomá mysl obejita a je umožněn přístup k podvědomí. Často se používá jako terapeutická metoda, která pomáhá lidem s problémy, jako jsou úzkosti, fobie a závislosti.

Lze ji také použít ke zlepšení výkonu v oblastech, jako je sport, veřejné vystupování a skládání testů.

Při hypnóze je hypnotizovaná osoba uvedena do uvolněného hypnotického stavu. V tomto stavu je osoba vnímavá k sugesci a hypnotizér ji může vést ke zkoumání jejího podvědomí.

Hypnotizér požádá osobu, aby se soustředila na dýchání a psychicky uvolnila své tělo, a zároveň ji uvede hlouběji do stavu podobného transu. Jakmile se osoba dostane do uvolněného stavu, hypnotizér jí bude dávat sugesce.

Tyto sugesce mohou být použity k tomu, aby osobě pomohly dosáhnout požadovaného cíle. Pokud se například osoba snaží přestat kouřit, může jí hypnotizér navrhnout, že se může stát nekuřákem a že touha po cigaretách zmizí.

Hypnotizér může také navrhnout, že se osoba může stát sebevědomější v určitých oblastech svého života nebo že se může více uvolnit ve stresových situacích. Návrhy, které hypnotizér učiní, budou přizpůsobeny konkrétním potřebám dané osoby.

Někteří lidé zjistí, že hypnóza je bezpečný a snadný způsob, jak získat přístup ke svému podvědomí a provést ve svém životě pozitivní změny. Lze ji také využít jako způsob, jak prozkoumat vlastní myšlenky a pocity a získat náhled na sebe sama.

Je však důležité mít na paměti, že hypnózu by měl provádět pouze kvalifikovaný a zkušený hypnotizér.

Hypnóza může být mocným nástrojem pro dosažení trvalých změn v životě lidí. Je to bezpečný, neinvazivní způsob, jak získat přístup k podvědomí a dosáhnout pozitivních změn.

Pokud má člověk zájem prozkoumat možnosti hypnózy, je důležité obrátit se na kvalifikovaného a zkušeného hypnotizéra. Možnosti hypnózy jsou prakticky neomezené.

Jak bude probíhat další výzkum, bude její potenciál pomáhat lidem dosahovat jejich cílů a zlepšovat jejich život stále jasnější. Pro ty, kteří chtějí ve svém životě dosáhnout pozitivních změn, může být hypnóza cenným nástrojem, který stojí za zvážení.

Kognitivně behaviorální terapie

Mezi nejúčinnější prostředky při léčbě fobií však patří kognitivně behaviorální terapie, která je založena na principech učení.

Zvláště pak využívá podmiňování snažící se nahradit nevhodné postoje jinými, lépe adaptovanými.

Formou behaviorální terapie je i terapie přesycením, kdy je klient ve stavu relaxace konfrontován s podnětem vyvolávajícím fobii. Strach se snaží terapeut odstranit tím, že učí pacienta si postupně zvykat na předmět, kterého se bojí.

Postupně se stupňuje úroveň a délka kontaktu. Například klientovi trpícím ornitofobií (strach z ptáků) je nejprve předložen obrázek, dokud si na něj nezvykne a nepřestane se bát.

Poté je mu puštěna nahrávka s ptačím zpěvem, následně se setká s vycpaným a nakonec i živým ptákem. Tento proces bývá pro člověka psychicky náročný, jedná se ale o velmi účinnou metodu léčby fobie.

Další oblíbenou metodou léčby fobií je expoziční terapie.

Expoziční terapie

Jedná se o typ psychoterapie, při níž jsou lidé postupně vystavováni zdroji svého strachu v kontrolovaném prostředí. Tato technika může lidem pomoci naučit se strach tolerovat a zvládat a nakonec mu čelit beze strachu.

Ke zvládání fobií lze použít také léky, které by však měly být užívány v kombinaci s dalšími terapiemi. Antidepresiva a léky proti úzkosti lze použít ke zmírnění příznaků fobií, je však důležité si uvědomit, že tyto léky neléčí základní problém.

U lidí se závažnými fobiemi je nejúčinnější léčbou kombinace psychoterapie a léků. Tento přístup může lidem pomoci rozvinout dovednosti, které potřebují ke zvládání svého strachu, a naučit se s ním zdravě vyrovnávat.

Celkově je pro lidi trpící fobiemi k dispozici mnoho možností léčby. Se správnou pomocí a podporou se lidé mohou naučit svůj strach ovládat a žít normální, zdravý život.

Pokud tedy člověk nějakou fobií trpí a významně ho to omezuje v běžném životě, měl by sebrat odvahu ji řešit. Nejedná se o nic trapného či divného. Všichni se něčeho bojí.