1. července 2015 22:07 | Nikola Bosoková homosexualita sexuální orientace
Jak je známo, neexistuje pouze jedna sexuální orientace. Můžeme hovořit o heterosexuálech, homosexuálech a bisexuálech. Hodně lidí svou pravou sexuální orientaci skrývá, nebo si ji dokonce ani neuvědomuje.
Určení toho, v jaké skupině se nacházíme, nemusí být snadné. Za prvé se naše přiznaná orientace nemusí shodovat se skutečnou a za druhé homosexuální ani heterosexuální orientace nemusí být vyhraněna stoprocentně.
Základní sexuální orientace
Heterosexuálové cítí milostnou lásku k člověku opačného pohlaví. Homosexuály přitahují jedinci stejného pohlaví a bisexuály jedinci obou pohlaví. Máme tendenci uvažovat o heterosexualitě a homosexualitě jako o dvou vzájemně se vylučujících typech sexuální orientace. Pravděpodobně je tomu ale jinak. Na jednom pólu stojí čistě heterosexuální osoby a na druhém čistě homosexuální osoby, všichni ostatní se nachází mezi těmito póly. Existují také asexuálové, což jsou lidé, kteří vůbec sexuální partnery nevyhledávají.
Homosexualita
V antickém Řecku byla homosexualita naprosto běžná, avšak ve středověku byla krutě trestána. Ještě v první polovině 20. století byla považována za nemoc a až v druhé polovině 20. století se postoje k homosexualitě změnily. V Mezinárodní klasifikaci nemocí, která platí v České republice, se uvádí, že homosexualita není chápána jako porucha.
Příčiny tohoto typu sexuální orientace nejsou jasné, někteří za příčinu uvádí genetiku, jiní výchovu a postoj k životu. Za hlavní biologickou příčinu jsou pokládány poruchy v zásobování mozku testosteronem v prenatálním (předporodním) stádiu života.
Psychologických příčin je uváděno hodně. Někteří tvrdí, že homosexuální muži mají často matky, které je k sobě silně poutají. Self-psychologie zase zdůrazňovala, že u příslušníka téhož pohlaví je snadnější najít pozitivní zrcadlení, tedy potvrzení svých kladných aspektů, než u příslušníka opačného pohlaví. Další hypotetickou příčinou je neochota převzít společenskou roli danou určitému pohlaví. Samozřejmě jsou to všechno hypotézy a na žádné z těchto teorií se neshodla valná většina.
Dnes víc než dříve mají vědci velikou touhu přijít na to, co činí člověka homosexuálním. Prosazuje se myšlenka, že každý člověk má v sobě velkou homosexuální část, avšak ta je spoutána společností a tím, co je „normální“. Existují tedy lidé, kteří jsou výlučně homosexuální, ale celý život se chovají výlučně heterosexuálně. Celý svůj život se ochuzují o část jejich přirozenosti jen proto, že na to společnost není úplně připravena. V tomto případě mluvíme z velké části právě o mužích.
Na druhou stranu existují také lidé, kteří jsou heterosexuální, ale nějakou část svého života projevují zájem o jedince stejného pohlaví. Může je k tomu vést mnoho věcí jako je zvědavost, nuda a nebo také marnotratnost. Láska mezi ženami je nazývaná láskou lesbickou. Gay je označení pro muže, který se netají svou láskou k jinému muži.
V naší republice již bylo registrované partnerství schváleno, avšak homosexuálové mohou adoptovat děti. Pro některé tento krok není správný, avšak Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku takto rozhodl. Někteří lidé trpí zvláštní představou, že homosexuálové jsou divní, perverzní jedinci a nemohou vychovat hodné a slušné dítě. Zvažme však, kolik heterosexuálních páru to umí? Ano, už od pradávna je nám znám primární model rodiny, ale v naší společnosti se toho tolik změnilo a já osobně nevidím problém ani v této změně. Vědci se už třicet let zabývají tím, jak fungují páry tvořené rodiči stejného pohlaví a přišli na to, že tyto rodiny fungují podobně, jako heterosexuální rodiny.
Je to velice zajímavé, ale láska mezi ženami je více uznávána a přijímána, než láska mezi muži. Mezi ženami také existuje více předstírané homosexuální orientace. Dnes se dokonce lesbické či bisexuální vztahy považují za moderní, a tomu se některé ženy rády podřizují. Pokud však není homosexualita předstíraná a člověk to tak opravdu cítí, není na něm, aby se přizpůsobil, nýbrž na společnosti, aby to přijala.
ZDROJE:
Plháková, A. (2003). Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia.