Děti a mladiství napříč kulturami

Mimo specifika psychodiagnostiky dětí a mládeže odpovídal Dr. Thein i o životě dětí jiných kultur a problémech na cestě za dospělostí. Co způsobuje násilí na školách a známé případy dětských zabijáku.

Dr. Ram Thein je především sociální psycholog s bohatou zkušeností s různými kulturami od prototypických západních a východních kultur, po specifické náboženské kultury beduínů.

Působil v USA, Izraeli a střídavě i v ČR a to jako vysokoškolský pedagog a výzkumník. Je autorem či spoluautorem řady odborných publikací z oblasti sociální, dětské a interkulturní psychologie.

V čem spatřujete, pane doktore, největší specifika v diagnostice dětí a mládeže?

Já jsem pracoval především s předškolními dětmi a dětmi na prvním stupni základních škol. Největší problém je udržet jejich zájem a motivaci, spolupracovat během vyšetření.

Méně cenzurují, co říkají, na rozdíl od dospělých nebo mladistvých. U adolescentů je dobré předpokládat, že mohou vyjadřovat nelibost, nechtějí tam být, nechtějí spolupracovat.

Měl jste v rámci své praxe velkou příležitost poznat různé kultury, existuje nějaký typický projev českých dětí?

Nepracoval jsem v žádné pedagogicko-psychologické poradně v Čechách, takže vyšetřením u mě neprošly žádné české děti. Prováděl jsem výzkum u beduínských dětí, dětí religiózních židovských osadníků a dětí z Českých Budějovic na jedné základní škole.

Sledoval jsem, jak si vysvětlují neúspěch. Ukázal se dramatický rozdíl mezi českými a izraelskými dětmi. České děti velice často používaly situační faktory na vysvětlení svých neúspěchů.

Vysvětlení je možná spojené s rodičovským přístupem, kdy dítěti vyčítají chyby nebo je za ně trestají, ale pak neocení či nepodporují jejich úspěchy. U dítěte se očekává, že bude pořád prospívat, ale jakmile jednou neuspěje, tak se trestá a trestá.

Děti tak musí být stále ve střehu a vyvinout si nějaký obranný mechanismus, který brání jejich sebevědomí při přisuzování neúspěchů nějakým faktorům mimo dítě.

Naopak židovské děti téměř výhradně jako hlavní příčinu neúspěchu uvedly, že žák se prostě neučil, že neinvestoval dostatečně do výuky.

V roce 2012 byla Francie šokována hned třemi po sobě jdoucími kriminálními činy dětských či mladistvých delikventů. Poslední z nich zahrnoval vraždu devítiletého chlapce třináctiletým kamarádem, protože se bál, že ho udá za krádež, kterou provedl. V čem vidíte příčinu takovéhoto jednání? Něco podobného se událo vlastně i v Izraeli. Spatřujete zde nějakou analogii v Čechách?

Tady byl případ, kdy si nějaký chlapec připravoval bombu, kterou chtěl dát do školy a myslím, že ho zachytili díky internetu dříve, než to udělal. Z americké literatury o adolescenci víme, že se adolescenti velmi často nachází na hranici mezi zákonným a nezákonným chováním.

Adolescence je jakýsi věk, kdy se hodnoty znovu prošetřují, kdy jedinec úplně nemá vykrystalizovaný hodnotový systém. V případech, kdy se chování adolescenta ocitá za hranicí zákona, je jimi ona situace vnímaná často jako bezvýchodná.

Toto se může stát snadno, protože v adolescenci člověk vidí spíše bezprostřední než dlouhodobé cíle. Situace pak může vypadat bezvýchodně a tím pádem páchají beznadějné, zoufalé pokusy o únik z této situace a může to být i násilím.

V Izraeli je na školách hodně pobodání a často dochází k násilí na školách.

Děje se takové chování po celém světě všude zhruba stejně, nebo jsou regiony, které nějak výrazným způsobem překračují, řekněme, normu?

Já nemám statistické údaje, ale řekl bych, že ve Spojených státech bude nejvyšší pravděpodobnost tohoto chování. Proč to je? Patrně důrazem na individualismus, kdy je ve společnosti zdůrazňována pouze soutěživost, ve které se silnější musí dostat dopředu, jinak je méněcenný.

Toto vede k odcizení člověka a lidé tak snadněji sklouzávají do stavu, kdy nerozlišují dostatečně mezi fantazií a realitou. Právě individualita podporuje onu samotu, ve které si můžete snít o čem chcete, tím pádem si můžete nějaké ty vaše fantazie nějak realizovat.

A to máme případy dětí, co vezmou zbraň a jdou střílet do škol.

Jaký máte názor na mladistvé v etnických menšinách, kteří chtějí opustit kulturní tradice a zapadnout do našeho tzv. západního světa, a jaké obtíže spatřujete na této cestě.

Když mládež opouští své kořeny, svou kulturu, je to hrozná škoda, že všichni budou poslouchat tu samou hudbu, oblékat se úplně stejně, česat se stejně, mluvit stejně a jakákoliv rozmanitost, pestrost, zajímavost se ztratí.

Na druhou stranu bych neřekl, že je to špatné, naopak je to očekávatelné, ale doufejme, že v určitém bodě v životě se probudí a začnou se starat o to, odkud přišli a udržovat to.

Dnes se často setkáváme s pojmem krize rodiny, krize hodnot. Pakliže by taková krize skutečně existovala, v čem spatřujete její kořeny, jaký má dopad na děti a mladistvé?Jak z této krize uniknout?

Když jsem se po 30 letech vrátil do Čech, přemýšlel jsem, pro co tady lidé žijí, jaký smysl života mají. Jestli je to jen honba za nějakým ekonomicko-společenským úspěchem, anebo zda lidé spatřují, že jejich život má mnohem hlubší smysl.

Já mám podezření, že je to jen ta honba za tím úspěchem, který samozřejmě ne vždy funguje, a ne každý uspěje, což způsobuje, že se lidé tak nějak nemohou najít.

Aby rodiny uspěly, musí pracovat tvrdě od rána do večera a na děti nemají čas, takže děti vyrůstají svým způsobem zanedbávány a to určitě musí způsobit nějaké zmatky v tom, co je správné, co je dobré, co je etické a co je neetické.

Když přidáte historii za posledních 30 až 40 let, kdy nastal přechod z cynického využívání komunistického systému do cynického využívání raného kapitalismu, tak tam krize hodnot musí být jasná.

Když to porovnám s Izraelem, tak i sekulární nenáboženští židé v Tel Avivu, známí jako požitkáři, ví proč tam jsou, proč Izrael existuje a proč se někdy musí sebeobětovat za to, aby pokračoval. Tady v Čechách tenhle pocit nemám.

Jaké je východisko? Jaký impulz bychom potřebovali?

Já bych očekával, že se rodiny zastaví a ohlédnou se za sebe. Uvědomí si, že honba za úspěchem není vše. Jak ty rodiny k tomu přinutit? Nějakými vzory v médiích, přesvědčováním. Možná. Myslím však, že to vede k jiným otázkám.

Jaký postoj mají mladiství a děti k autoritě? Liší se od sebe postoje dětí a mladistvých u nás a ve světě? A pokud ano, čím si myslíte, že je to způsobeno?

Řekl bych, že v západní společnosti, tím myslím USA, Kanadu a západní Evropu, je vztah k autoritě ovlivněn kritikou, která může být zdravá, ale může být i přehnaná a škodlivá. Kritičnost vůči autoritě je dána také historicky, kdy některé autority dovedly země do válek, do totalitních systémů.

Zde je opodstatněné být velmi kritický vůči autoritám, ale v západní společnosti to došlo až tak daleko, že to hraničí s anarchií a antinomií a vůbec ztráty jakéhokoliv respektu k autoritám.

Myslím, že česká mládež, když se zeptáme, co si myslí o politicích, i o některých intelektuálech, budou velice skeptičtí a kritičtí. Když to ale porovnám s kulturou Beduínů nebo židovských ortodoxních komunit, tak tam právě naopak autority jsou velice silné.

V beduínské komunitě nemůžete udělat žádná rozhodnutí, bez toho, abyste se šel poradit s nějakým stařešinou, zda vám to schválí nebo ne. Jestli je to lepší, to si nemůžu být jist, ale existoval tady v minulosti ideál moudrého starce, se kterým se jdete poradit a koho respektujete.

O tom hovořil Jung. Nemusíte ho poslouchat, ale on vám může ukázat cesty, kterých byste si ještě nevšiml. Zdá se, že tento ideál vymizel a pod pojmem stařec se často myslí rigidní a senilní muž, který nemá do čeho co povídat.

V západní společnosti jako autority nacházíme plytké pop hvězdy, zpěváky nebo televizní baviče a reality show, což přirozeně shledávám jako problém.

Myslíte si, že nalezneme nějaký rozdíl ve vývoji dítěte či mladistvého ať už jde o hodnotový systém či morální usuzování v České republice, domovu mnoha ateistů, a Izraelem, jako silně religiózním národem, kde jste mimo jiné působil jako školní psycholog?

Určitě tam rozdíly budou, ale věřící nemůžete paušalizovat na celý Izrael, já jsem tady hovořil o Tel Avivčanech, kde jsou velké enklávy úplně sekulárních nenáboženských ateistických lidí, kteří se vidí velice kosmopolitně, nechtějí s náboženstvím vůbec nic mít, jsou dokonce radikálně antireligiózní.

V podstatě budou odpovídat obrazu oné západní civilizace. Nicméně i oni vyrůstali v izraelském školním systému, který propaguje sionistické hodnoty, to že člověk má obětovat věci, snahu i život pro dobro všech, pro dobro země.

Takže i oni se budou snažit dostat do elitních jednotek v armádě, pracovat na těch nejtěžších úkolech a i pro ně to bude čest. Ale v náboženských komunitách je samozřejmě výchova k víře v Boha a ta velmi odlišná než zde v Česku. Za důsledek to má pak to, že jsou tyto děti připravené něco dělat pro druhé.

Na děti a mladistvé číhá nebezpečí na každém kroku, ať je to drogová závislost, útoky z internetu, nějaká napadení atd. Jaký typ prevence se používá ve světě, nebo alespoň v těch zemích, kde jste měl možnost působit a v čem spatřujete pozitiva a negativa prevence českých rodičů. Tedy jinak; co dělají čeští rodiče, aby uchránili své děti?

V Izraeli se dbá zejména na prevenci. Jsou tam všelijaké programy osvěty, chodí se do školy a vysvětlují se dětem jaká nebezpečí na ně číhají. Můj desetiletý syn měl teď nějaký program o tom, jak internet může být nebezpečný.

Učitelé jim napsali dokonce i nějakou hru a on hrál v té hře o nebezpečích internetu. Ale v podstatě je nejdůležitější, že ti rodiče ví o nebezpečí a jsou více přítomni v životech jejích dětí. Jakmile se stáhnou a zanedbají svou přítomnost v jejich životech, pak se děti budou snáze stanou oběťmi těchto problémů.

A jak je s českými rodiči?

Neznám zase natolik české rodiče. Co se týče prevence, můžu uvažovat jen o tom, jak jsem byl vychováván já sám a bohužel u mne ta prevence byla až moc přehnaná, kdy ti, co mě vychovávali, mě prostě velmi silně omezovali v období adolescence, proti čemuž jsem rebeloval natolik, že jsem tehdy prchnul do Spojených států.

Nevím, jestli jsou reprezentativní vzorek českých rodičů. Já bych se ale bál, že v poslední době, je to zanedbávané a tam je ten problém. Rodiče jsou natolik vytíženi, že nemají čas věnovat se svým dětem a vstoupit jim do jejich životů.

Mockrát děkuji za rozhovor, pane doktore.

Nemáte zač. Děkuji za pozvání.

Jak být dobrý rodič?

Výchova dětí je náročná, ale obohacující zkušenost. Jako rodiče chceme pro své děti udělat to nejlepší a pomoci jim vyrůst v sebevědomé a úspěšné dospělé.

Stát se dokonalým rodičem je nereálné očekávání, nicméně existuje několik kroků, které můžete podniknout, abyste se stali co nejlepším rodičem.

1. Projevujte bezpodmínečnou lásku. Jednou z nejdůležitějších věcí, které můžete jako rodič udělat, je projevovat dítěti bezpodmínečnou lásku. Dejte svému dítěti najevo, že ho máte rádi bez ohledu na cokoli a že ho budete vždy podporovat.
2. Stanovte hranice a omezení. Je důležité, abyste svému dítěti stanovili vhodná pravidla a hranice. Pomůže jim to pochopit, co se od nich očekává, a dodá jim to pocit bezpečí.
3. Trávit společně kvalitní čas. Dbejte na to, abyste s dítětem trávili kvalitní čas. Ať už se jedná o hraní hry nebo návštěvu parku, je důležité, aby se vaše dítě cítilo milované a ceněné.
4. Naslouchejte svému dítěti. Je velmi důležité věnovat čas naslouchání myšlenkám a pocitům svého dítěte. Dejte mu najevo, že jste mu oporou a že jeho obavy budete brát vážně.
5. Podporujte samostatnost. Jak vaše dítě roste, je důležité podporovat jeho samostatnost. Podporujte je v tom, aby se rozhodovalo samo a přebíralo odpovědnost za své činy.
6. Buďte důslední. Důslednost je při výchově klíčová. Ujistěte se, že dodržujete všechna očekávání, která jste dítěti stanovili, a buďte důslední v disciplíně.
7. Buďte vzorem. Děti se učí příkladem, proto je důležité, abyste šli svému dítěti dobrým příkladem. Ukažte jim, jak být zodpovědným a respektujícím členem rodiny a komunity.

Být dokonalým rodičem je obtížný úkol, ale dodržováním těchto kroků můžete být tím nejlepším rodičem.

Projevujte dítěti bezpodmínečnou lásku, stanovte mu hranice a omezení, travte spolu kvalitní čas, naslouchejte mu, podporujte jeho samostatnost, buďte důslední a buďte mu vzorem.

Provádění těchto věcí vám pomůže vychovat šťastné a úspěšné dítě.