Arachnofobie – úzkost z pavouků

Arachnofobie patří k jedné z nejznámějších fobií. Mnoho lidí si dovede přeložit její název, ovšem málokdo už ví něco o jejích příčinách nebo léčbě. Pojďte se s námi podívat na arachnofobii trochu jinak než jen na strach z pavouků.

Arachnofobie, tedy chorobný strach z pavouků, je jedna z nejrozšířenějších fobií vůbec. Ať už je pavouk malý nebo velký, jedovatý či zcela neškodný, osoby trpící touto fobií při myšlence nebo pohledu na tohoto členovce prožívají úzkost či dokonce panickou hrůzu.

Tato fobie pravděpodobně vzniká už v raném dětství a pokud se neléčí, může přetrvávat i desítky let, přičemž u žen je její výskyt daleko častější než u mužů.

V případě této úzkostné poruchy postižený jedinec trvá na tom, aby jeho blízký předem prohledával prostory, do kterých má vejít, ať už doma, na dovolené nebo na návštěvě.

Tito lidé také úmyslně nenavštěvují kůlny, půdy a sklepy, kde je výskyt pavouků častější. Také například nenechávají otevřená okna a před vstupem do místnosti se všude rozhlédnou, jestli někde pavouka neuvidí. V takovém případě následuje úzkost, strach a nejspíše útěk z místnosti.

Navenek, tedy mezi tělesné projevy, pak patří zrychlené dýchání, bušení srdce a třes. Člověk se více potí, má pocit na omdlení a není se schopen se na nic jiného soustředit.

Je to jen víc, než strach z pavouka samotného

Pojďme se ale podívat na příznaky arachnofobie podrobněji. Celý tento proces začíná nějakým spouštěčem. Tím může být pobyt v přírodě, neznámý prostor nebo pohled na samotného pavouka.

Na tento spouštěč navazují nepřiměřené myšlenky postiženého jedince. Jedinec může například myslet na to, že na něho pavouk aktivně zaútočí nebo ho pokouše.

Tyto myšlenky nutí jedince utéct, v jiných případech dochází naopak k úplnému strnutí. V důsledku těchto myšlenek arachnofobici přestávají navštěvovat nezkontrolované místnosti, nechtějí pobývat v přírodě a nutí své okolí kontrolovat obývané prostory.

Důsledky celého procesu jsou daleko závažnější, než se na první pohled může zdát. Tito lidé se za své chování stydí a v důsledku toho mívají nižší sebevědomí. To vše podporuje udržování fobie.

Léčba arachnofobie není až tak složitá. V některých případech postačí pouze antidepresiva, jejichž účinek jedinec pociťuje již po třech týdnech. Počet vyléčených pacientů samotnou farmakoterapií se pohybuje mezi 30 – 50 procenty.

Daleko úspěšnější je psychoterapie. Nejčastěji užívaná je kognitivně behaviorální terapie. Zde se jedinec učí postupnému návratu k plnohodnotnému životu. Začíná se například tím, že terapeut ukazuje pacientovi obrázky pavouků a cvičí s ním relaxace tak, aby byl jedinec schopen oprostit se od panických myšlenek.

Poté může následovat pozorování pavouka za sklem a nakonec bude jedinec i schopen pavouka se dotknout. Lze zkombinovat oba tyto způsoby. Tedy při psychoterapii je možno užívat léky k tomu, aby se jedinec při zkoušení situací, které vedou k vyléčení, tolik neobával a prožíval menší úzkost.

Historie arachnofobie

Strach z pavouků, který se vyskytuje již od starověku. Je to jedna z nejčastějších fobií a předpokládá se, že souvisí s přirozeným strachem z jedovatých predátorů.

Termín „arachnofobie“ poprvé použil v roce 1843 francouzský lékař Charles Darwin ve své knize The Expression of the Emotions in Man and Animals.

Darwin poznamenal, že strach z pavouků je „běžný a široce rozšířený“ strach mezi zvířaty včetně lidí. Napsal také, že se jedná o „velmi starý“ strach, o němž existují důkazy ve starověké řecké a římské literatuře.

Staří Řekové a Římané věřili, že pavouci jsou přisluhovači bohů, takže je logické, že se jich báli. V Homérově Odyssei Circe promění Odysseovy muže v pavouky, což je scéna, která by starověké Řeky děsila. S pavouky byly spojeny také pověry, například víra, že pavouci jsou předzvěstí smůly nebo smrti.

V novějších staletích se strach z pavouků používá jako dějový prostředek v literatuře a filmech. V povídce Edgara Allena Poea Černá kočka z roku 1842 vystupuje hlavní hrdina, který má z pavouků hrůzu. Horor Arachnofobie z roku 1962 s Jeffem Danielsem v hlavní roli je pravděpodobně jedním z nejznámějších vyobrazení strachu z pavouků.

V dnešní době je arachnofobie pro mnoho lidí stále velmi reálným strachem. Ačkoli existují způsoby léčby tohoto strachu, jako je kognitivně-behaviorální terapie a léky proti úzkosti, pochopení historie arachnofobie pomáhá uvést ji na pravou míru.

Přestože pavouci mohou nahánět strach a děsit, je důležité si uvědomit, že většina druhů pavouků je neškodná a jejich přítomnost v domácnosti může být dokonce prospěšná.

Zajímavosti o arachnofobii

Většina lidí má z pavouků určitý strach, arachnofobie je však závažná fobie, která může vyvolat intenzivní fyzické a emocionální reakce.

• Arachnofobie je jednou z nejčastějších fobií. Podle odhadů trpí určitým stupněm arachnofobie až jeden ze tří lidí.

• Předpokládá se, že strach z pavouků je evolučně podmíněný. To znamená, že je v nás geneticky naprogramován jako způsob ochrany před potenciálně nebezpečnými pavouky.

• Lidé s arachnofobií často pociťují fyzické příznaky, jako je bušení srdce, pocení, třes a potíže s dýcháním.

• Navzdory své rozšířenosti je arachnofobie poměrně snadno léčitelná. Bylo zjištěno, že kognitivně-behaviorální terapie (KBT) je účinná při zmírňování příznaků arachnofobie.

• Někteří odborníci se domnívají, že strach z pavouků je ve skutečnosti formou nesprávně zaměřeného strachu, což znamená, že strach je vyvolán něčím neškodným, například pavoukem, ale ve skutečnosti je výsledkem hlubšího strachu z něčeho jiného.

• V některých případech může být arachnofobie tak silná, že se člověk bude snažit pavoukům nebo jiným pavoukovcům vyhnout.

• Arachnofobii mohou vyvolat různé věci, včetně pohledu na pavouka, poslechu o pavoucích nebo dokonce myšlenky na pavouky.

• Existuje druh tarantule zvaný mexická tarantule červenokřídlá, která je často chována jako domácí mazlíček, protože je velmi učenlivá a neškodná.

• Skákavka je jediným druhem pavouka, který dokáže vyskočit více než desetinásobek délky svého těla.

• Některé druhy pavouků dokáží spřádat sítě dlouhé až 35 stop.

Arachnofobie může být vážným problémem, ale při správné léčbě ji lze zvládnout a dokonce překonat. Pokud vy nebo někdo z vašich známých trpí arachnofobií, je důležité vyhledat odbornou pomoc.

Jak překonat arachnofobii?

Arachnofobie je jednou z nejčastějších fobií na světě. Odhaduje se, že tímto strachem trpí asi 5 procent populace, což pro některé jedince představuje významný problém.

Naštěstí existují způsoby, jak osobám trpícím arachnofobií pomoci strach zvládnout a nakonec překonat.

Prvním krokem k překonání arachnofobie je její pochopení. Mnoho lidí, kteří touto fobií trpí, nechápe, proč se pavouků tolik bojí. Je důležité si uvědomit, že strach je iracionální, a uznat, že pavouci nepředstavují žádné skutečné nebezpečí.

Ke snížení strachu může přispět také vzdělávání o pavoucích, které pomůže vyvrátit případné mýty a mylné představy. Dalším krokem je postupné vystavování se pavoukům.

To lze provádět v kontrolovaném prostředí, například v ordinaci terapeuta, nebo doma. Nejlepší je začít malými kroky, například prohlížením obrázků nebo videí s pavouky nebo dotýkáním se pavouka pod dohledem důvěryhodného přítele nebo člena rodiny.

Jakmile se jedinec začne cítit lépe, může být expozice intenzivnější, například pozorování pavouka ve sklenici nebo dokonce držení pavouka v ruce.

Dalším způsobem zvládání arachnofobie je kognitivně-behaviorální terapie. Tento typ terapie pomáhá zpochybnit a změnit iracionální myšlenky a přesvědčení o pavoucích. Učí také jedince, jak zvládat úzkost při setkání s pavouky.

Ke zvládnutí arachnofobie lze využít také relaxační techniky. Tyto techniky mohou pomoci snížit stres a úzkost spojenou s fobií. Mezi příklady relaxačních technik patří hluboké dýchání, progresivní svalová relaxace a řízené představy.

Pochopením arachnofobie, postupným vystavováním se pavoukům, zapojením se do kognitivně-behaviorální terapie a používáním relaxačních technik se mohou jedinci trpící arachnofobií naučit svůj strach zvládat a nakonec ho překonat.

ZDROJE:

Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník (Vyd. 1.). Praha: Portál.
Praško, J. (2008). Specifické fobie. Praha: Portál.