29. března 2015 21:34 | Renáta Mikulová KBT úzkost Arachnofobie
Arachnofobie patří k jedné z nejznámějších fobií. Mnoho lidí si dovede přeložit její název, ovšem málokdo už ví něco o jejích příčinách nebo léčbě. Pojďte se s námi podívat na arachnofobii trochu jinak než jen na strach z pavouků.
Arachnofobie, tedy chorobný strach z pavouků, je jedna z nejrozšířenějších fobií vůbec. Ať už je pavouk malý nebo velký, jedovatý či zcela neškodný, osoby trpící touto fobií při myšlence nebo pohledu na tohoto členovce prožívají úzkost či dokonce panickou hrůzu. Tato fobie pravděpodobně vzniká už v raném dětství a pokud se neléčí, může přetrvávat i desítky let, přičemž u žen je její výskyt daleko častější než u mužů.
V případě této úzkostné poruchy postižený jedinec trvá na tom, aby jeho blízký předem prohledával prostory, do kterých má vejít, ať už doma, na dovolené nebo na návštěvě. Tito lidé také úmyslně nenavštěvují kůlny, půdy a sklepy, kde je výskyt pavouků častější. Také například nenechávají otevřená okna a před vstupem do místnosti se všude rozhlédnou, jestli někde pavouka neuvidí. V takovém případě následuje úzkost, strach a nejspíše útěk z místnosti. Navenek, tedy mezi tělesné projevy, pak patří zrychlené dýchání, bušení srdce a třes. Člověk se více potí, má pocit na omdlení a není se schopen se na nic jiného soustředit.
Je to jen víc, než strach z pavouka samotného
Pojďme se ale podívat na příznaky arachnofobie podrobněji. Celý tento proces začíná nějakým spouštěčem. Tím může být pobyt v přírodě, neznámý prostor nebo pohled na samotného pavouka. Na tento spouštěč navazují nepřiměřené myšlenky postiženého jedince. Jedinec může například myslet na to, že na něho pavouk aktivně zaútočí nebo ho pokouše.
Tyto myšlenky nutí jedince utéct, v jiných případech dochází naopak k úplnému strnutí. V důsledku těchto myšlenek arachnofobici přestávají navštěvovat nezkontrolované místnosti, nechtějí pobývat v přírodě a nutí své okolí kontrolovat obývané prostory. Důsledky celého procesu jsou daleko závažnější, než se na první pohled může zdát. Tito lidé se za své chování stydí a v důsledku toho mívají nižší sebevědomí. To vše podporuje udržování fobie.
Léčba arachnofobie není až tak složitá. V některých případech postačí pouze antidepresiva, jejichž účinek jedinec pociťuje již po třech týdnech. Počet vyléčených pacientů samotnou farmakoterapií se pohybuje mezi 30 – 50%. Daleko úspěšnější je psychoterapie. Nejčastěji užívaná je kognitivně behaviorální terapie. Zde se jedinec učí postupnému návratu k plnohodnotnému životu. Začíná se například tím, že terapeut ukazuje pacientovi obrázky pavouků a cvičí s ním relaxace tak, aby byl jedinec schopen oprostit se od panických myšlenek. Poté může následovat pozorování pavouka za sklem a nakonec bude jedinec i schopen pavouka se dotknout. Lze zkombinovat oba tyto způsoby. Tedy při psychoterapii je možno užívat léky k tomu, aby se jedinec při zkoušení situací, které vedou k vyléčení, tolik neobával a prožíval menší úzkost.
ZDROJE:
Hartl, P. (2004). Stručný psychologický slovník (Vyd. 1.). Praha: Portál.
Praško, J. (2008). Specifické fobie. Praha: Portál.