Anankastická porucha osobnosti

Nejistota, úzkost, paličatost, puntičkářství a perfekcionismus. Co je zač anankastická porucha osobnosti? Jak přistupovat k lidem s touto poruchou?

Lidé trpící anankastickou poruchou osobnosti jsou si sami sebou velmi nejistí, mají často nerealistický strach ze svého výkonu a proto jsou extrémně puntičkářští a perfekcionističtí.

Tato porucha je také známá jako obsedantně-kompulzivní porucha osobnosti. Nejedná se ale o obsedantně-kompulzivní poruchu, která je často mnohem silnější a vyhrocenější.

U anankastické poruchy osobnosti je obsedantní celá osobnost postiženého a porucha samotná zásadním způsobem dotyčnému ovlivňuje život ve všech jeho aspektech.

Vznik poruchy osobnosti

Co je to ale osobnost a jak vzniká taková porucha? Osobnost jedince je tvořena souborem psychických a somatických (tělesných) vlastností, který je jedinečný a vyvíjí se podle biologických dispozic v kontaktu s lidskou společností.

V některých obdobích vývoje osobnosti je zvláště citlivá ke změnám. K určitým změnám v osobnosti dochází například v pubertě či dozrávání psychiky i těla kolem 20-25 roku života, ale i v obdobích individuálních krizí či psychických a somatických onemocnění.

Takové změny nemusí být nutně patologické a často jsou přirozenou součástí procesu dospívání a zrání. Někdy však tento proces proběhne špatně nebo vůbec ne – citově zanedbávané děti, zneužívané děti, pacienti s chronickými chorobami apod.

Žádná z poruch osobnosti však není diagnostikovatelná před ukončením dospívání. V současnosti se uvádí, že příčiny vzniku anankastické poruchy osobnosti jsou určité dědičné prvky osobnosti a přísná, tvrdá výchova založená na rigidních pravidlech v dětství.

Příčiny poruchy osobnosti

Není jasné, co je příčinou anankastické poruchy osobnosti a OCD. Svou roli může hrát řada různých faktorů, včetně:

Rodinná anamnéza – pravděpodobnost vzniku anankastické osobnosti a OCD je vyšší, pokud ji má někdo z vaší rodiny, možná kvůli genům.

Rozdíly v mozku – někteří lidé s anankistickou poruchou osobnosti a OCD mají v mozku oblasti s neobvykle vysokou aktivitou nebo nízkou hladinou chemické látky zvané serotonin.

Životní události – anankistická porucha osobnosti a OCD se může častěji vyskytovat u lidí, kteří byli šikanováni, zneužíváni nebo zanedbáváni, a někdy začíná po významné životní události, jako je porod nebo ztráta blízké osoby.

Osobnost – u pečlivých, pečlivých a metodických lidí s vysokými osobními nároky může být větší pravděpodobnost vzniku anankastické poruchy osobnosti a OCD, také u lidí, kteří jsou obecně dost úzkostní nebo mají velmi silný smysl pro zodpovědnost za sebe i za ostatní.

Projevy

Jak se chová takový člověk? Kdyby stál hned vedle vás, jak byste ho poznali? Lidé s anankastickou poruchou osobnosti mají velice specifický druh chování. V jejich chování a postojích se dlouhodobě projevují rozpory, přehnaně lpí na drobnostech a rigidním dodržování pravidel.

Tato pravidla mohou pocházet zvenčí (zákony, tradice) nebo zevnitř člověka samotného. Urputné držení se pravidel a vyžadování téhož po ostatních vyplývá ze silné vnitřní nejistoty, úzkosti a pochyb.

Je nutné říci, že patologický perfekcionismus vyskytující se u takového druhu poruch rozhodně není přínosnou pečlivostí. Postižený totiž klade přílišný důraz na formu na úkor splnění úlohy.

Anankastické chování často vede ke znatelnému snížení výkonu jak v práci, tak v soukromém životě, a způsobuje postiženému značnou osobní nepohodu. Takoví lidé se nedokáží uvolnit či improvizovat, jejich myšlení i jednání je silně rigidní a nepružné.

Prevence a léčba

Vzhledem k tomu, že jednou z příčin vzniku anankastické poruchy osobnosti je výchova, zaměřuje se prevence převážně na tuto oblast.

Není výjimkou, že anankastičtí rodiče budou mít tendence vychovávat další jedince s touto poruchou. Ideálem je tedy laskavá výchova s rozumnou mírou pravidel. Ohrožené dítě se musí naučit věřit samo v sebe a svůj úsudek.

Léčba samotná pak může, ale nemusí probíhat několika způsoby. Lehké případy anankastické poruchy osobnosti léčeny nebývají, zvláště pokud o to dotyčný nemá zájem nebo jeho porucha nezpůsobuje jemu či ostatním lidem problémy.

Jelikož je ale anankastická porucha osobnosti poněkud konfliktním elementem, často vznikají spory v rámci sociálních a rodinných vztahů. Při těžších případech je možné zasáhnout pomocí medikace vybranými druhy antidepresiv.

To je však pouze dočasné řešení. Některé psychoterapeutické přístupy zaměřené na změnu chování a postojů (například behaviorální terapie) mají mnohem dlouhodobější a spolehlivější výsledky.

Jak můžeme pomoci?

Jakákoliv pomoc je podmíněna motivací anankastického člověka ke změně a jeho svolením. Můžeme ho přivést do společnosti (vyrazit na společenskou akci) a pomoci mu nalézt nové koníčky či hobby.

Takovým způsobem lze částečně oslabit obsedantní myšlenky a následné kompulzivní chování. Důležité je, abychom přijali povahu anankastického člověka. Neměli bychom se snažit ho za každou cenu změnit. Musí si sám vybudovat důvěru v sebe sama a postavit se svým obsesím.

Podle potřeby je možné kontaktovat psychiatrickou ambulanci, klinického psychologa, psychologa nebo psychiatra.

Obsedantně-kompulzivní porucha

Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) se projevuje nežádoucími myšlenkami a obavami (obsesemi), které vás vedou k opakovanému chování (kompulzemi). Tyto obsese a kompulze narušují každodenní činnosti a způsobují značné potíže.

Můžete se snažit své obsese ignorovat nebo zastavit, ale to jen zvyšuje vaše trápení a úzkost. Nakonec se cítíte být nuceni provádět nutkavé úkony, abyste se pokusili zmírnit svůj stres. Navzdory snaze ignorovat nebo se zbavit obtěžujících myšlenek či nutkání se stále vracejí. To vede k dalšímu rituálnímu chování – začarovaný kruh OCD.

OCD se často soustředí na určitá témata – například na nadměrný strach z kontaminace bakteriemi. Abyste se zbavili strachu z kontaminace, můžete si nutkavě mýt ruce, dokud nejsou bolavé a popraskané.

Pokud trpíte OCD, můžete se za tento stav stydět a být v rozpacích, ale léčba může být účinná.

Příznaky obsedantně kompulzivní poruchy (OCD)

Pokud trpíte OCD, obvykle se u vás objevují časté obsedantní myšlenky a nutkavé chování.

  • Obsese je nechtěná a nepříjemná myšlenka, představa nebo nutkání, které se opakovaně objevují ve vaší mysli a vyvolávají pocity úzkosti, odporu nebo znepokojení.
  • Nutkání je opakované chování nebo duševní činnost, kterou cítíte, že musíte udělat, abyste dočasně zmírnili nepříjemné pocity vyvolané obsedantní myšlenkou.

Například člověk s obsedantním strachem z vloupání může mít pocit, že musí několikrát zkontrolovat, zda jsou všechna okna a dveře zamčené, než může opustit svůj dům.

Ženy mohou mít někdy OCD během těhotenství nebo po narození dítěte. Mezi obsese může patřit obava, že dítěti ublíží, nebo že nebudou správně sterilizovat lahvičky na krmení. Kompulze se mohou týkat například opakované kontroly, zda dítě dýchá.

Kognitivně-behaviorální terapie

Cílem kognitivně-behaviorální terapie je změnit vzorce myšlení, přesvědčení a chování, které mohou vyvolávat úzkostné a obsedantně-kompulzivní příznaky. Tato terapie využívá vzdělávání k podpoře kontroly nad příznaky.

Vzdělávání zahrnuje informace, které pomáhají odhalit mýty o příčinách OCD a anankastické poruchy osobnosti.

Součástí terapie je postupné vystavování osoby situacím, které vyvolávají její obsese, a zároveň jí pomáhá omezit kompulze a vyhýbavé chování. Tento proces je postupný a obvykle se začíná méně obávanými situacemi.

Expoziční úkoly a prevence kompulzí se opakují denně a důsledně, dokud se úzkost nesníží. Postupem času se tak obnovuje důvěra ve schopnost osoby zvládat a fungovat i s úzkostí. Tento proces je znám jako prevence expozice a reakce.

Kognitivně-behaviorální terapii by měl provádět kvalifikovaný odborník na duševní zdraví. Nadměrné užívání alkoholu, drog a některých léků může narušit úspěšnost tohoto typu léčby.

© 2024 MZ.cz | Nakódoval Leoš Lang